silesia-handmade

Možná začnu tím, co všechno předcházelo tomu, abych vůbec dospěla do bodu, smět se jí účastnit. Na začátku všeho byl jen nápad, vyrobit synovi háčkovanou hračku. Bez zkušeností, bez jakékoli vidiny v této činnosti dále pokračovat. Ovšem, bylo to osudové rozhodnutí. Práce mě naprosto pohltila, háčkování se stalo mou zábavou, relaxací. Během let přibyla touha šít, rozhodnutí ze dne na den. Děkuji za tu jiskřičku, která podnítila to zapálení. Po osmi letech každodenní snahy si nedokážu život bez své práce, která si mě náhodou našla, představit. Účast v soutěži by mě mohla posunout dále, dostat výrobky mezi širší veřejnost. Otevřít další pomyslné dveře. Můžu se vyznat v ruční práci, věnovat jí veškerý možný čas, ale sama si neporadím například v reklamní činnosti, která je v dnešní době nesmírně důležitá. Proto využívám této možnosti, kterou mi osud postavil do cesty. Věřím tomu, že se věci dějí z nějakého důvodu, a vše má svůj smysl. Jedno bez druhého by nemohlo správně fungovat.

Ty přibývají postupně, s každým dalším pracovním posunem. Dříve to byla touha se ruční prací jednoho dne živit. Přes všechny obavy se mi tento sen splnil. Na dalším snu zhruba dva roky pracuji, a to uspořádat výstavu svých háčkovaných výrobků v životní velikosti a reálné podobě. Jen chci, aby to stálo za to, proto mě čeká ještě spousta práce na dalších tvorech, kteří nesmějí chybět, například krokodýl, žirafa, zebra a další. Ráda si posunuji vlastní hranice, jsou to takové pokusy, kam až jsem schopna v této oblasti dojít. Na to mám ale ještě mnoho let před sebou. Dalším snem je vlastní kniha, na tu si však zatím netroufám. Momentálně je pro mě nejdůležitější ten, který právě žiju – pokračovat dál ve své započaté práci, dál rozdávat prostřednictvím svých výrobků radost a samozřejmě mít spokojené zákazníky, kteří se rádi vracejí.

Silesia HandMade – Renáta Šimečková, 33 let, z Opavy. Takto by to stručně mohlo vypadat. Jenže to by nebyla úplná pravda. Za celým zrodem byl nevědomky můj syn Jonáš, pro kterého vznikl první výrobek, postupem času mě vždy motivoval k tvorbě dalších novinek. Od jednoduché hračky, přes maňásky, po batůžky. Čímž se stal strůjcem mnoha nápadů, které by bez něj nikdy nevznikly. Jsme zkrátka tým, ráda beru syna na nákup plátna, děti mají úžasnou představivost a některé kombinace dospělý často nevidí. Už mnohokrát tak vznikl produkt, který byl úspěšný. Za samotnou výrobou pak už stojí mé ruce, chuť se každý den zdokonalovat a pracovat na nových projektech. Poslední dobou je to šití andílků, které jsem pojmenovala Bohunky. Měla jsem jasnou představu o laskavé podobě, umění vykouzlit úsměv obdarovanému, vnést radost do mnohých domovů, což se mi snad povedlo.