Šla jsem si tak jednou z práce, ponořená do vlastních myšlenek, když tu mě minula skupinka postarších žen. Dámy vypadaly vesele a svůj rozhovor nikterak netlumily. Takže moje poklidně bloumající mozkové buňky byly ve svém klidu náhle vyrušeny hlasitým zvoláním jedné z nich: "Ta má ale za ušima!" A ostatní ženy se daly do smíchu. 

Já ani nevím, proč moje mozkové buňky, do toho okamžiku poklidně se pohupující po mozkových vlnách, začaly vířit a rychle mi proběhly do všech koutů mozkových závitů. 

Kdo má za ušima? Co má za ušima? Ta paní v těch černých šatech s obřími modrými květy? Ona měla i uši?!

Šaty riflové tmavomodré s květy od LaJuPe

Nejraději bych otočila směr a jala se je pronásledovat, abych zjistila, zda opravdu některá z nich nemá něco za ušima. Jenomže moje mozkové buňky moc dobře věděly, že nohy mě musí dostat na nádraží. Žaludek jim nahlásil, že chce být co nejdříve doma, protože doma se ukrývá poklad v podobě večeře. Nic naplat. Žaludek je mocný pán. Takže jsem kráčela dál. 

Šinkansen přiváží saké z Ósaky od Hravokádo

Nicméně problematika záušního prostoru mě neopustila, ba co víc. Probudil se i Tetipu a začal pátrat se mnou. Bláznivě poletoval a já byla vděčná za to, že je pouze imaginární. Dívala jsem se na lidi, kteří mě míjeli, i ty, co šli mým směrem, ale nikde jsem neviděla, co mají za ušima. 

V tom mi to docvaklo. Když jsem byla malá, tak mi dospělí pořád říkali, že si mám něco zapsat za uši. Tehdy jsem si tam ovšem nikdy nic nezapsala, protože jsem neuměla psát a o kreslení za uši nikdy nebyla řeč :-(.

Ogárek blonďáček intelektuál od Leebee

Jenomže jestli je opravdu výhodou mít svůj životní myšlenkový blok za ušima, tak jsme my lidé chudáci. Třeba oproti slonům. Máme většinou mnoho myšlenek, ale jen málo záušního prostoru. Takže se nám tam toho mnoho nevejde.

Ale jsou mezi námi vyvolení jedinci s luxusním záušním prostorem, který poskytují jejich tzv. plachťáky. Jenomže možnost většího prostoru pro poznámky je často děsí, a tak si nechají záušní prostor zmenšit přišitím uší blíže k hlavě. A mají pocit, že jejich hlava a uši konečně drží spolu. Možná nevědí, o co se ochuzují, a nebo mají ve svých poznámkách natolik jasno, že ten prostor nepotřebují. Šťastlivci. 

Dobře, já byla nepořádná a nikdy si za uši nic nezapsala, ale co ostatní lidé. Čím si to tam zapisují? Nikdy jsem totiž žádný zápis za uchem neviděla a to ani u lidí plešatých, kterým nezavazí vlasové houští. A zrovna od těchto lidí by se přitom dalo tak krásně opisovat. 

Ovšem pro vlastní čtení je to trochu komplikovaný způsob. Nevím, jak vám, ale mně se zatím za ucho podívat nepodařilo. Ale jiní lidé by se mi tam podívat mohli. 

Takovými mistry v opisování poznámek za ušima by se mohli klidně stát doktoři nebo kadeřníci. Ti tam normálně nakukují, jako by se nechumelilo. Takže, je to jasné, ta paní, která zvolala o jiné, že má za ušima, musela být kadeřnice!

 

A jak vám se čtou vaše poznámky za ušima?

Byli jste poctiví a pečliví a opravdu si je zapisovali?

:-)

 

 

Úvodní foto: chytrá Liška od vlka od Magifešn

Text obrázky doplnila: HelenaG

Redakční dovětek:
Jak jsme vám v MAGu slíbili, když budete pilně psát pěkné blogy, budeme ty nejzajímavější z nich vytahovat na oči širokému obecenstvu do MAGu. A jak jsme slíbili, plníme :-) Takže - pište blogy!