Z cínu Romana nejraději vyrábí draky, a vedle toho se od jara do podzimu věnuje péči o osiřelá veverčata. V budoucnu by si k nim chtěla přidat ještě divoká prasátka. Tak i takové zajímavé osobnosti tady na Fleru máme. Co dalšího nám na sebe prozradila šperkařka tvořící pod značkou Veverkal? To se dozvíte v následujících řádcích...

Řekněte nám na úvod něco o sobě. Jak jste se dostala k tvoření?
Narodila jsem se v Praze, většinu dětství (víkendy a prázdniny) jsem prožila v jižních Čechách u prarodičů. Odtud pochází moje hluboká úcta a láska k přírodě. Už jako dítě jsem věděla, že ve městě žít nemůžu a nechci. Potřebuji okolo sebe přírodu a hlavně zvířata. Bydlení v centru Prahy jsem přežívala jen díky návštěvám jezdeckého oddílu, kde jsem trávila veškerý volný čas. V sedmnácti letech jsem se odstěhovala na malý ranč na okraji Prahy se svým prvním koněm, o dva roky později již se dvěma koňmi a kamarádkou do sto let staré chalupy u Kutné Hory.
Z počátku to na venkově nebylo vůbec jednoduché, v chalupě nebyla zavedená voda, topilo se starými kamny a vytopit kamenné stavení se nám moc nedařilo. Zkrátka velmi dobrodružné začátky. Oba naši koně byli vysloužilí dostihoví závodníci - angličtí plnokrevníci, a toto plemeno obdivuji dodnes. Byli inspirací k založení malé rodinné stáje pro týrané a problémové koně, kterou s kamarádkou dodnes provozujeme. Jen počet koní se pomalu rozrostl, dnes již jich je deset. V naší stáji se už téměř dvacet let věnujeme výuce jízdy na koních. Zaměřujeme se především na děti, u kterých se snažíme rozvíjet nejen jezdecké dovednosti, ale i lásku a úctu ke zvířatům. Před třinácti lety jsme se přestěhovaly do Slap nad Vltavou, kde jsou pro všechna naše zvířata výborné podmínky a zájem o koně je zde o mnoho větší než na malé vesničce, kde jsme dříve bydlely.

K ruční tvorbě mám sklony od dětství, v tomto směru mě hodně ovlivnila babička, která tvořila krásné mozaiky z českého skla. S kamarádkou jsme už jako malé holky vyráběly drátované náramky a prstýnky z měděných drátků ze staré pračky. Také mě odmala fascinovaly kameny a sklo, neustále jsem nosila domů plné kapsy oblázků a barevných střípků. Dovolenou u moře v Německu jsem trávila na rozdíl od jiných dětí, které se koupaly v moři, sbíráním jantaru a mušliček.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Ano, tvorbě se věnuji profesionálně a moje práce je zároveň mým velkým koníčkem. Mám to velké štěstí, že se živím tím, co mě baví a zcela naplňuje. Tvorba šperků z cínu je v současné době obživou nejen pro mne, ale pro celou mou velkou rodinu, do níž počítám i všechna naše zvířata. A těch je opravdu požehnaně - kromě devíti koní máme i pět psů, divočáka, kočky a spoustu další zvířat. Z velké části financuji i záchrannou stanici veverky obecné, kterou provozujeme už 6 let. Výuku jízdy na koních i péči o většinu zvířat za mě musela vzhledem k mému pracovnímu nasazení převzít kolegyně. Jediné, co si nemohu odepřít, je péče o osiřelá veverčata. Své práci se věnuji průměrně deset až dvanáct hodin denně, a to i o víkendech. Vzhledem k tomu, že mě má práce baví, čas u ní strávený mnohdy vůbec nevnímám.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Za posledních dvacet let jsem vyzkoušela různé techniky, snad jako každý, kdo má touhu něco tvořit vlastníma rukama. Cínování zvítězilo na celé čáře z mnoha důvodů. Především pro neomezené možnosti toho, co lze s obyčejnou pájkou vytvořit. Já pracuji s běžnou pájkou, kterou je možné koupit za 80 Kč. Vždy jsem chtěla vyrábět šperky z kamenů nebo ze skla, a cín mi tuto možnost dává. Je velmi tvárný, výborně se s ním pracuje, mohu dělat výrazné extravagantní šperky, které mám moc ráda. Stejně tak mi umožní vytvořit drobnější, jednoduše zdobené kousky, kde je hlavním prvkem právě samotný kámen. Nejraději pracuji se surovými, neopracovanými kameny, protože je většinou nelze usadit klasickou Tiffany technikou za pomoci měděné pásky. Při práci s nimi je třeba větší zručnosti a fantazie, a to mě moc baví.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Inspirací je pro mě především příroda se svou rozmanitostí barev a tvarů. Kámen si téměř vždy o zpracování ve šperku řekne sám. Vibrace a energii kamenů velmi dobře vnímám a snažím se přání kamene respektovat. Pak to jde tak nějak samo a snadno. Většinou už když kámen vidím nebo jej vezmu do ruky, mám jasnou představu, jak bude výsledný šperk vypadat a co bude vyjadřovat. Nápady ke mně přichází neustále, často i v noci ve snech. Občas se mi stane, že se vzbudím a musím si zakreslit to, co jsem ve snu viděla, a někdy je nutné to ihned zrealizovat. Pro takové nápady pak hledám ten správný kámen nebo sklo. Ráda také pracuji se dřevem, mušlemi a jinými přírodninami, které lze do cínu vsadit a vytvořit tak něco nového, trochu jiného. Sklo používám výhradně české výroby, pro jeho krásné barvy a vysokou kvalitu.



Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Nejdůležitější je pro mě názor mých zákazníků. Pro ně šperky tvořím, chci, aby se především jim líbily a nosily jim radost. Každá pochvala od spokojeného zákazníka je tou největší odměnou mé práce.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Mám ráda poctivé české řemeslo a obdivuji každého, kdo s velkou manuální zručností realizuje své vlastní originální nápady. Mezi mé oblíbené tedy patří kováři, keramici, řezbáři a další. Ve svém oboru velmi obdivuji Mukam - nikdy jsem neviděla lépe vymodelovaná zvířata z cínu, líbí se mi tvorba dante, Germii, sol.d.c., Terezy O. a Mirky - Baraca. Ráda se také pokochám vkusnou a nápaditou bižuterií od útulku Lesan. Líbí se mi také šitý šperk, třeba od AdrianyR. V poslední době také ráda navštěvuji obchůdky s přírodní kosmetikou.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Asi by to byl tento drak. Moji tvorbu hodně ovlivňuje fantasy svět a draci jsou mé nejoblíbenější téma. Fascinují mě svojí silou a velikostí a zároveň klidem, který z nich vyzařuje. Nejraději bych vyrobila draka v životní velikosti :-). To ovšem není možné, tak alespoň často a moc ráda tvořím šperky s touto tématikou.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Ano, nosím své šperky, stejně jako šperky od jiných cínařek. Mám ráda výrazné, velké náhrdelníky, náramky i prsteny s minerály, které jsou pro mě nejen ozdobou, ale i amuletem pro štěstí. Kameny mi dodávají energii a cítím se s nimi velmi dobře. Vítězí u mě zelené průsvitné kameny, jako prehnit, olivín, serpentin, z modrých akvamarín a celestin. Nejraději mám ale křišťály pro jejich čistou a jemnou krásu. Připomínají mi vodu, bez které by nebyl život.


Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Volného času mám opravdu málo a všechen ho věnuji své rodině a zvířatům.
Miluju podzim, takže nejčastěji a nejraději relaxuji právě v tomto ročním období, samozřejmě v přírodě. Neznám lepší relaxaci než projížďku na koni barevným podzimním lesem, ideálně zahaleným do tajemné mlhy. Když už jsem hodně unavená a ruce už nechtějí poslouchat, udělám si pár volných dní a vyrazíme s přítelem a naší fenou holandského ovčáka do jižních Čech, které jsou již od dětství krajem mého srdce.

Jak vypadá váš ideální den?
Je to každý den, kdy mohu tvořit, a přitom mám okolo sebe svoji rodinu, spokojená zvířata a veselé děti. Mám to velké štěstí, že mám partnera, který mě podporuje ve všem, co dělám - ať už je to láska ke zvířatům nebo moje pracovní nasazení. Dávno ví, že po mně nemůže chtít každodenní vaření, neustálou pozornost a vycíděnou domácnost - to s pěti psy v domě opravdu nelze. Dokonce už ani neprotestuje, když se naše zvířecí rodina rozroste o dalšího člena, většinou nalezence. Ochotně jezdí pro osiřelá veverčata, občas je i místo mě krmí.

Moje dlouholetá kamarádka zase zajišťuje chod naší jízdárny i péči o ostatní zvířata. Těší mě, že to svojí prací mohu financovat a zajistit tak všem okolo sebe vše, co potřebují. Ideální den je tedy každý, který v současné době prožívám.


Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Neplánuji. Člověk míní, život mění. Beru věci tak, jak přichází, a raduji se z každé maličkosti. Teď zrovna z veverčích trojčátek, která k nám nedávno přivezli až z dalekého Chebu. Těší mě, že rostou, že přibírají na váze a že jsou zdravá. Když vše dobře půjde, tak budou už za dva měsíce běhat zpátky na svobodě.

Těším se také z nových kamenů, které zrovna dorazily. Stále a znovu mě nepřestává fascinovat, jaká umělecká díla dokáže příroda vytvořit.