Je mnoho způsobů, jak vyjádřit lásku, a nepochybuji, že právě dnes se velké části z nás nějakého krásného vyjádření dostane :-) Možná to bude hmatatelný dárek z Fleru, možná tiché vyznání a možná si jen dnes - stejně jako v jiné šťastné dny - uvědomíme, jak nádherný vztah můžeme mít i k tomu, co děláme. Proč vlastně vůbec něco tvoříme a co je podstatou autorství? Ve všem, co děláme, jde totiž také o náš vlastní dobrý pocit, o lásku a úctu k sobě samému. Láska je volba. Jak moc nás naše volba naplňuje?

Láska trochu jinak...

S nápadem napsat příběh svého srdečního šperku přišla v klubu Wire wrappingu Pavla Urxová. Ten nápad mi přišel skvělý - byla by ale škoda, kdyby se zapojili jen zástupci jedné techniky. A tak přišel týden, kdy se na pozadí Fler klubů vymýšlelo, fotilo a hlavně psalo. Desítky Fler autorů se zapojily do akce, která vám chce ukázat Valentýna jinak. Tak nějak zevnitř. Z vnitřního popudu, který nás donutí se do toho, co děláme, zamilovat.

Začtěte se do příběhů flérovských šperkařek, které pro vás speciálně pro tento den vybraly svůj srdeční šperk. A nechte se také okouzlit... láskou k řemeslu.

 

Eva Pitrunová

Souhra emocí, ladnosti i vášně. Slunce, jemný vánek. Něco takového bych chtěla zachytit. Vyjádřit to šperkem. Možná náušnice… Má to být dárek. Dárek, který chce darovat muž své ženě. Chtěla jsem prostě vytvořit šperk. A tak jsem díky tomuto přání vyzkoušela něco opravdu nového. Jedny z prvních secesních 3D náušnic.
Dřív, když jsem objevovala něco nového, nechtěla jsem se šperku vzdát. Jako bych si nový nápad chtěla co nejdéle uhájit pro sebe. Jenže tohle prostě není posláním šperků. Mají žít. Přinášet radost, krášlit, navozovat atmosféru, obdarovávat. Náušnice jsem nakonec s velkou radostí vyrobila a předala dál. Naučila jsem se tak důvěřovat koloběhu inspirace. A ona přichází. Tuším, že bude ještě dlouho co zkoušet…
Dnes vám tu představuji šperk, který je pro mě opět srdeční záležitostí. Secesní brož Stella. A možná tím vyjadřuji, že nový nápad je opět blíž… kdo ví.

 

Therapy

Rozhodnout se.
Mou srdeční záležitostí je jednoduchá cínová mistička s drobnou drúzou krystalků ametystu a jemným zdobením.
Dlouho jsem váhala, zda kupovat anku a tlouky, investice je to nemalá. Když jsem se ale rozhodla, vznikl tento jemný něžný oboustranný přívěsek. Myslím, že vystihuje mé já - křehký, nenápadný a přitom jedinečný :-).
A protože jsem kovářova kobyla jak vyšitá, pustila jsem ho do světa.
Někdy je to jen o rozhodnutí...

 

Pavla Urxová a Gem World

Bylo krásné horké léto, čerstvě jsem oslavila své narozeniny a tehdy jsem měla domluvený workshop s kamarádkou z Fleru. Gem World jsem měla vidět podruhé v životě a hned na celý týden. Byla jsem nervózní, ale po jejím příjezdu mi bylo jasné, že je na tom úplně stejně. Dojely jsme na chatu a ona vyndala své kamínky. Veškerý stres byl pryč a obavy vystřídalo nebývalé štěstí.
S chutí jsme se vrhly do práce. První tři dny se nám naše dílka "dařila", ale skvěle jsme se nad tím bavily. Čtvrtý den jsme se odvážily vzít do rukou luxusní granát a záhnědu. Každá něco jiného, ale vytvořily jsme dva krásné kousky, které, jak nás brzy napadlo, jsme spojily a během následujících 24 hodin vytvořily dílo, na které jsme náležitě pyšné. Stejně tak, jak jsme upevňovaly k sobě jednotlivé kamínky, tak tak se upevňovalo naše přátelství, které trvá dodnes...

 

tupa

Švédsko je pravý houbařský ráj - skoro nikdo tam houby nesbírá. Jednou jsme se pohybovali v okolí staré hutě. Jako správní milovníci kamenů a kamínků jsme se zastavili hledat švédskou specialitu – bergslagensten. Je to vlastně odpad z tavby rudy, který má nádherné barvy od tmavě zelené po krásnou bleděmodrou. Ve Švédsku je s oblibou zasazují do stříbrných šperků. Tak se prohrabujeme kamínky a najednou vnučka vydechne: "Babi, podívej..."
Asi deset metrů od nás stál na kraji lesa obrovský los. Díval se na nás, my se báli pohnout, ani jsme hrůzou nedýchali. A on se po chvíli otočil a zmizel mezi stromy.
Houby jsme snědli, kamínky jsem si nechala otromlovat a když si na krk pověsím přívěsek s bergslagenstenem, vždycky vidím toho krásného losa, nekonečné lesy a čistá jezera…

 

Aqua - tiffany

Milá Helčo,
příběh mého srdečního šperku je dlouhá cesta, protože některé věci člověk musí prožít, aby se našel...

 

germia

Můj nejoblíbenější steampunkový šperk vůbec není ten nejdražší, nebo ten nejnáročnější, co jsem vyrobila. Je to šperk, který jsem věnovala své mamince.
Mám ho nejvíc ráda, protože je to šperk z mých steampunkových počátků, kdy jsem pracovala hlavně na steampunkových špercích z polymerové hmoty a doplňovala je hodinkovými komponenty. Ze všech mých polymerových pokusů o napodobení vzhledu kovu je tento jeden z nejrealističtějších.
Ten šperk moje maminka stále nosí a o to více si ho vážím.

 

Ana Hata

Můj neobvyklý šperk do ruky. Tužka – šperk, má srdeční záležitost.
Ve světě přeplněném digitálními technologiemi, světě e-mailů, smsek a Skypu mě jednou přepadla nostalgie. Zastesklo se mi po starých dobrých dopisech, vůni papíru a inkoustu. Tenkrát jsme v našem cínařském klubu soutěžily na téma  „Posel dobrých zpráv“ a já jsem ve své vizi spatřila onoho posla jako pošťačku nesoucí ručně psaný dopis lásky. Tak se zrodil můj nápad zkombinovat šperk a tužku a já vytvořila „Posílám ti lásku“. Třeba taková tužka podpoří kouzlo ručně psaných dopisů. Já se do ní zamilovala! Od té doby jsem jich zhotovila několik,  mnohé z nich byly na přání a zanechaly ve mně krásné a laskavé pocity díky těm, které je se mnou spoluvytvářely pro své milované. Třeba tužku s tyrkysovým symbolem, kterou jsme vymýšlely s jednou krásnou dámou pro jejího milého k Vánocům. Nebo tužku s tulipánem - svatební dar jiné milé dámy pro její sestru. Díky nim mám krásné vzpomínky.


...Sdělte mu, že ho máte ráda a je vám s ním hezky. A nebo své mamince, že vám na ní záleží ...
...tak jako za starých časů, když nám ještě doma neblikala obrazovka monitoru a srdce se nám rozbušilo, když zazvonila pošťačka... tak jako za starých časů, tužkou na papíře...

 

Mufinka

Celá kolekce porcelánových motýlků vznikla ve spolupráci s Heda design. Mám moc ráda její porcelánové brože, sama jsem majitelkou několika kousků, a tak mě napadlo spojit dva zdánlivě nespojitelné materiály dohromady. Vysnila jsem si kolekci motýlků s porcelánovými křídly, napsala své představy Hedě a tajně doufala, že jí ten nápad nepřijde úplně mimo :-) K mé velké radosti souhlasila, a tak vznikla první várka porcelánových plátků, které jsem poté zasadila do jednoduchého rámečku z drátů, a dala tak vyniknout struktuře porcelánu. Motýlci začali postupně odlétat do světa a Heda pomalu vypalovala další křidélka. Tentokrát jsem nechala dekor a barvy jen na ní a udělala jsem moc dobře. Vznikla druhá kolekce, ze které jsem se zamilovala do kobaltem zdobeného motýlka. A přála si, aby neuletěl. Přání bylo vyslyšeno, a zatímco se ostatní motýlci rozletěli, tento modrý mi zůstal jako vzpomínka na milé setkání a pohádkovou spolupráci s porcelánovou kouzelnicí, která mi pomohla zrealizovat jeden sen...

 

MANNAS

Velkou část naší tvorby provázel smysl vyjádřit nějakou myšlenku, atmosféru, téma... Vše vždy určitým způsobem dokončené, čekající na reakci pasivního diváka. Najednou ale přišel nápad nabídnout cosi i člověku kreativnímu, který si dotvoří námi udělaný základ sám dle svého cítění. A tak vznikly naše porcelánové kabošony. Jelikož jsme s mužem figurální sochaři, měli jsme touhu udělat i porcelánovou tvář, která si pro svůj příběh najde jiného autora. A byli jsme šokováni. Za nějakou dobu jsme uviděli naši tvář zasazenou do šperku jiného autora, který si ji u nás koupil. Je to krásný a zajímavý pocit uvidět vlastní věc absolutně přeměněnou v jinou myšlenku, v jiný pocit, v jinou barevnost, v jiném tvarosloví, zakomponovanou v jiných technikách.
Sami můžete zde na Fléru najít tuto tvář s jiným příběhem jiného autora, než je v tomto našem šperku. Najdete ji? :-)

 

jitnem

Vybrat jeden nejmilejší je pro mne trochu problém. Vlastně je to každý nový kousek, který byl složitější na výrobu a dělá mi radost, že jsem zvítězila nad hmotou.
Ale přeci jen, nejspíš to bude prstýnek Měňavka. Hlavně proto, že ho sama ráda nosím. Původně jsem chtěla něco barevného, ale jaká barva by byla nejlepší?? Raději k modrým šatům, hnědé nebo oranžové košili? Nerozhodnost byla silnější než lenost, a tak jsem začala dumat, jak udělat prsten variabilní. Nakonec jsem pořídila závitníky a začala si hrát se šroubky a matičkami. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem vymyslela, jak to nejlíp všechno sestavit...
...A teď mě baví si ráno při snídani pohrát se součástkami a najít kombinaci, na kterou mám zrovna náladu a hodí se mi k oblečení. Když mě omrzí, vymýšlím jinou, nebo si třeba nějakou součástku vyrobím. Prostě si hraji se stavebnicí :-)

 

Adrianet

Vznikl vlastně čirou náhodou a přesto změnil vše do puntíku.
Když jsem se účastnila akce Prague Fashion Weekend, kde jsem měla předvádět svůj čtyřkilový náhrdelník, večer předtím jsem zjistila, že nemám co na sebe. A tak jsem se tři hodiny před spaním pustila do náhrdelníku...
Následující den jsem instalovala čtyřkilový náhrdelník na modelku, když v tom mě oslovila jiná - odkud že ten krásný šperk mám? ... Rozzářily se jí oči :) A zeptala se, zda dělám i módní přehlídky. Její přítel prý organizuje přehlídku Top Secret a byli by šťastní, kdybych jim mohla šperky zapůjčit. Chvíli jsem se na ni dívala jak na zjevení...
...A tak vám představuji náhrdelník, který se podílel na jednom z největších zlomů v mém životě.
Dlouho mi trvalo, než jsem svolila k jeho prodeji, ale nakonec jsem jej pustila do světa, aby přinesl štěstí i jiné...

 

mischka

Mám ráda výzvy. A když ve mě někdo vloží důvěru, že dokážu rukama vytvořit něco, za co bude ochoten zaplatit a přitom mi nechá volnou ruku, nedá se odmítnout... Jednoho podzimního dne ta výzva přišla: „I would like to inquire about a honey bee special order.” Včela? Je “honey bee” určitě včela? Včela jako vyšívaná brož? Včela má přece průhledná křídla! Jak mám proboha udělat průhledná křídla?! Je chlupatá! A musí být vidět nohy! Jak mám udělat nohy??
Otázky se ale zodpověděly samy, postupně, jak práce pod mýma rukama vznikala... Včela je pro mě symbol – symbol teplého jarního dne, kdy je z rozkvetlých stromů slyšet neustálý hukot, kytka v létě u polní cesty, v zimě med v horkém zázvorovém čaji…
Tahle včela k cíli nikdy nedoletěla - ztratila se dřív, než stačila opustit hranice. A mě to hodně bolelo. Zbyl jen vztek a pocit bezmoci. I taková je láska.

 

JAPONIKA

Mám ráda přírodu a chtěla jsem vytvořit šperk, který by mi ji připomínal, začala jsem tedy hledat inspiraci v knihách a na internetu. Byla to radost, probírat se korálky a vybírat si... Nejsem tak zručná, a tak jsem při šití víc párala, než šila. Někdy jsem byla nucená udělat pauzu, to obzvlášť, když jsem už poněkolikáté přešívala některou z pasáží šperku... Strávila jsem při jeho výrobě hodně večerů. A byla to radost - prostě korálky miluju :). Jak jsem pokračovala v práci, bylo mi rostoucím potěšením mít doma trochu zeleně v tom zimním počasí. Doma jsem si ho pak i vystavila a kochala se jak to jen šlo. Je to teď můj nejmilejší šperk. Dostal se mi pod kůži - a loučení bylo moc těžké...

 

ManDari

Byl to pro mě spíš pokus, kdy základní tvar šperku vznikl z více než jednoho kusu drátu, což byl vstup do neznáma. Dlouho jsem se odhodlávala jej vůbec zkusit vyrobit, ale jsem za něj velmi ráda. Nečekaně totiž pro mě znamenal výrazný posun v mé tvorbě. Byl prvním krokem ke snaze dojít "dál". Stal se prvopočátkem mé první kolekce šperků - Nefertiti, která je dodnes velmi oblíbená mými zákazníky i mnou, a byl hnací silou neomezovat se a zkoušet další a další techniky a jejich kombinace při výrobě šperků.
Těžko jsem se s ním loučila, ale jsem ráda, že dnes dělá někomu radost a mohu na něj alespoň s láskou a vděčností vzpomínat.

 

TikŤakJinak

Na počátku bylo ticho, samota. Slyším pouze staré hodiny odtikávající další a další minuty mého života. Ticho, samota a tma naplněná rozjímáním a sebezpytováním, naplněná potřebou s někým být, s někým souznít, s někým se podělit o to dobré i zlé. Bohužel ... nikde nikdo.
A tu náhle ... na mé dlani spočívá hrst ozubených koleček, jedny pochroumané hodinky, špetka rzi, hrstka prachu. A uprostřed toho všeho září slabá jiskřička života. Problikává ve tmě a volá: "Tady jsem!"
Už to mám! Vytvořím si přítele!
Přítele, který mi bude naslouchat, bude mě mít rád, bude stále se mnou. Bude se mnou rád a já budu ráda s ním. Skládám součástky sem a tam, odfoukávám prach, otírám rez, stále to není ono. Zkouším to jinak, opět skládám a zase posouvám, přesouvám a stále to nějak ... počkat, už se to rýsuje ... a ano, mohl by to být ... PEJSEK!
Vítej na světě, pejsku! Budu ti říkat Alík :-)

 

sol.d.c.

Některé šperky je třeba navrhnout, promyslet a vykoumat. Některé se na svět dostanou tak překotně, že není čas kreslit nebo rozpracovávat, protože kámen promluví a věci se dají do pohybu s vnitřním přesvědčením, že vše klapne.
To byl případ i tohoto prstenu...
Stáváme se náhle jen prostředníky a výrobky takto vzniklé se nám nechce vlastně ani prodávat... Zahazujeme vařečky a nádobí a sedáme k práci, děj se co děj, jen ještě chvíli podržet ten pocit... .. . :-)

 

A.J.A

"Nejen Eliška má ráda DIVOČINU"
Protože kromě keramičení miluju také lesy a přírodu, často se svým psem a manželem brouzdáme po lesích. S naším skorolabradorem se ráda přetahuju o klacky a klacíky. Vlastně cokoliv zvednu ze země, okamžitě se mi snaží vytrhnout a já mu to jako nechci dát... ...a tak spolu hrajeme hru na přetahovanou. Občas ale najdu kamínek nebo kousek dřívka, který mě zaujme, a já už v něm vidím součást něčeho dalšího, vyššího, dotvořeného... To pak musím poklad rychle uschovat nejlépe do kapuce u bundy, tam náš pejsánek jen tak nedosáhne, ale samozřejmě o něm ví a bojuje. Zrovna takovýmto způsobem jsem objevila, schovala a uchránila tento kousek borovice. Stálo mě to hodně úsilí, vlastně celou cestu lesem až k zaparkovanému autu mě postrkoval svými špinavými packami a snažil se mého úlovku zmocnit a zlikvidovat ho. Mně osobně jeho chování nevadilo ani mě neděsilo, jinak na tom byli němečtí turisté, kteří si mysleli, že mě napadl divoký pes :-)).
Nakonec jsem zachráněný kousek sukového dřeva spojila s prostým keramickým korálkem vypáleným docela divokou technikou RAKU, kdy oheň korálek během hodiny zahřeje na 1 000 stupňů, ten pak putuje ještě do ruda rozpálený do chladných pilin, tam se v kouři pěkně prokreslí, no a po vykoupání v ledové vodě (proti které protestuje vzteklým syčením) se šetrně omyje a až pak se konečně můžeme těšit jeho divokou krásou...


 

eva55

Keď ryby plávajú v oblakoch.
Pri hline som prežila mnoho chvíľ radosti, ale i občasného sklamania. Hlina je rodu ženského. Tvárna, podajná a niekedy nevyspytateľná. Šperk "Ryby v oblakoch" ma naučil nielen trpezlivosti, ale i pokore. Keď ho dnes, s odstupom času, beriem do rúk, cítim ako v ňom pulzuje jeho príbeh: modelovanie, sušenie, pálenie, glazovanie a opäť pálenie v keramickej peci. Ak proces vzniku šperku prebehne bez kolízií, tak viem, že čas strávený s priateľkou hlinou nebol mojím zbytočným časom.

 

Dalet

Peru je místem synchronicit. Potkáváte lidi,  které potkat máte. Dotýkáte se příběhů pro vás nachystaných. Až mrazí .. příjemně, ano .. Procházeli jsme různými branami, vstupovali do krajin vnitřních.
Obcházeli jsme s bratrem Starou horu (Machu Picchu) a hledali místo bez turistů. Ke zklidnění, možná meditaci, rozjímání. Jak jsme kroužili a zacházeli do míst odlehlých, setkali jsme se s turistou. Samotným milým pánem anglicky hovořícím. Naklonil se k bratrovi, cosi mu pošeptal a ukázal konkrétním směrem. Bratr poděkoval a spiklenecky na mě zamrkal. Následovala jsem ho. Když jsme dorazili téměř k hranici hory a srázu pod ní,  nemohla jsem uvěřit .. Do kousku skály bylo vytesáno sedadlo a po pravé a levé straně dlouhé žlábky pro vložení rukou ... vlastně nikoli rukou, ale křídel! Spolu s otevřeným prostorem pod vámi vás po usazení proměnilo v iluzi kondora ... letěli jsme ...

Hladím v ruce  mechový náhrdelník, hliněný amulet s ptačím pírkem. Spojení země a vzduchu. Stačí tichý dech a chmýří se rozkmitá v pohyb,  život, let. Dýchá příběhem letícího kondora...

Další blogy a příběhy:

 

Pozn.red.:
Do Fler MAGazínu se bohužel všechny příběhy nevešly. Proto jsme se s autory domluvili, že si pro vás blogy připraví i na svých profilech. Myslím, že už během dneška tak uvidíte v seznamu všech blogů řadu nadpisů, vedoucích k nejrůznějším "srdečním záležitostem" :-)
Můžete se zapojit také a na svůj blog pozvat čtenáře v komentářích pod článkem. Těšíme se!

 

Titulní foto: you are in my heart od bublifook