montek: Příběh o životě, ve kterém se sny plní

Od lucie.bed v kategorii Osobnosti | 30.8.2017

Od šicího stroje na políčko pro bylinky, podojit a nakrmit kozy a ovečky a zase zpátky ke stroji. Tak nějak by se dal ve zkratce popsat život Moniky, která u zmíněného šicího stroje šije pohodlné šaty a na Fleru je prodává pod značkou montek. Líbí se vám taková představa? Atmosféru Moničina života můžete krásně nasát z dnešního rozhovoru :-)

Řekněte nám na úvod něco o sobě. Jak jste se dostala k tvoření?
Jmenuji se Monika, na Fleru mě možná znáte pod nickem montek. Povím vám raději takový příběh o životě, ve kterém se sny plní. :-) Žila, byla jednou jedna čtyřčlenná rodina, která se pořád dlouho rozhodovala, až jednoho dne řekla své jasné a srozumitelné tady a teď! Z nově postaveného domu jsme se velmi rychle přesunuli na polosamotu uprostřed lesů, nějakou chvíli žili ve stanu, pak v opravené stodůlce, z ruiny vystavěli během léta krásnou chaloupku s ovocným vzrostlým sadem... A pak už zkrátka začal můj (náš) úplně nový život. Pořídila jsem si zvířata, pronajala louku, políčko a na jaře zasela.

Všechno jde jako po másle, možná úročím nějaké zkušenosti nabrané už před bezmála dvaceti lety… Tehdy má soběstačnost byla téměř dokonalá… Ale to by byl další příběh. :-) Zpátky k tvorbě.

Šiji už tak dlouho, že teprve teď při otázce „jak jsem se dostala k tvorbě“ zjišťuji, jak to letí. V jedenácti letech jsem dostala svůj první šicí stroj (mám a pracuji na něm dodnes). Jelikož pocházím z krejčovské rodiny (rodiče mají firmu na výrobu jeans), tak jsem začala rovnou s obšíváním sama sebe. Tedy žádné panenky, rovnou kalhoty, sukně a podobně. Na jaře už budu patřit mezi čtyřicátnice, tedy si raději spočtěte sami, jak dlouho už se tomu věnuji. :-) Každopádně mě to pořád baví a o to jde. :-)

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Troufám si říci, že se tvorbě věnuji s profesionálním přístupem, ale zároveň mi nezabírá veškerý čas. Naopak vyvažuji, protože čas je relativní, je jen teď a tady. Jsme tu nakrátko… Věřím, že ten čas je potřeba si užít a ne se udřít. :-) Využívám přítomnost, když prší, tvořím, když je po dešti a je léto, jsem na poli, a když je slunko, jsem na bylinách, v zimě tvořím a sním o tom, co na jaře zaseju. :-)

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Šiji, zpočátku se má tvorba odvíjela od dětí (mých dětí) a jak rostly, tak jsem se postupně od nich odpoutávala (nebo ony ode mne) a navracela se ke svému ženství a začala tvořit šaty, oblečení, které jsou odrazem mě samotné. Oblíbila jsem si len, zpracování je těžší a vyžaduje možná více trpělivosti a času… To mě láká, netvořím na množství a desítky kusů z jedné látky, ale pro samotné pojetí materiálu, uchopení vzoru, gramáže… Pro ojedinělost, originalitu.

Spotřebuji téměř vše. Kousky, které zbydou, použiji na ošacení loutek od mého muže. A to je další činnost, která by stála za vyprávění. :-)

Nevytvářím tedy téměř žádný odpad, kromě pár ústřižků nití je vše uskladněno a projde další tvorbou.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Typický průběh zrovna nemám. Je to různé, podle ročního období, podle toho, co zrovna dělám jiného… Nedávno jsem stavěla větší koupací jezero a pak se v mé tvorbě nějak objevovaly namodralé, zelenkavé šaty. Prostě ráno vstanu, vyběhnu ven (ještě v košili), pořádně zhluboka se nadechnu, posbírám byliny na čaj (mám patnáctimetrový pruh hned u dveří osázený bezmála osmdesáti druhy bylin, koření a květin, po zahradě a v okolí je jich ještě minimálně padesát... Nu mám z čeho vybírat :-)), pak pustím slípky do nekonečného prostoru, podojím kozu, nakrmím, poklidím u zvířat, někdy cvičně poseču kosou (jen tak pro kondičku :-)), obejdu pole a ohradníky…

...Mezi tím vším už sám nějaký ten nápad přijde. Dopředu mám nachystané látky, a tak jdu stříhat a šít.

Toto většinou v jeden den nestihnu, tak zbývá práce i na druhý den. Pak dělám výtečný oběd (z vlastních zdrojů), mezi tím stvořím nějaký chutný kozí sýr na večeři (někdy zmizí při svačině). Po obídku a kafíčku odcházím na sběr bylin do okolí. Někdy se k tvoření vracím, protože mi to nedá nebo mám slíbenou objednávku, jindy zas tvořím na zahradě nebo v zimě u kamen.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Asi jenom můj. Nikdo mě tak moc nezkritizuje a nejspíš ani nepochválí, jako já sama. :-) I když možná mojí fotografky. Má nejenom výborné oko, ale i skvělý čuch. :-)

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Vlastně si nesmírně vážím všech, kteří dokážou v téhle době pracovat rukama a udržet si při tom svůj ať už tvůrčí nebo lidský nadhled a přitom úplně nezešílet! Na Fleru obdivuji lidi, z jejichž tvorby je i na dálku cítit jakási otevřenost, vřelost… Je jich jistě více (popravdě netrávím tolik času na internetu, nic bych nestihla :-)) Zmíním mně milé mi.ui, Jedelanka, zuz-anna.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Budou to nejspíš tyto šaty, byly stvořené přesně tak, jak jsem si je představovala a povedly se kupodivu na první dobrou. :-) Bylo to také v době, kdy okolnosti mého zdraví mi nebyly nakloněny, ale přání i šaty se vydařily a od té doby vzniklo více variant… Co víc, pořád jsou ještě v oblibě. :-)

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Kovářova nejsem, je to přesně naopak. Letos jsem si ušila i část plavek (tedy horní díl :-)), moje zlatá prababička mi přislíbila minikurz pletení ponožek, a pak už budu od hlavy až k patě ve svém. :-) Ano, chodím v šatech i ke zvířatům. Spím ve svých košilích, prostě si ty materiály, střihy a všechno, co dělám, užívám!

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Tak že bych to zopakovala? :-) Už jen krátce tedy. Chovám kozy, ovce, slepice, děti, chodím na byliny, dělám různé lektvary, pletu (občas večer i nohama), ale co mě ještě dost baví, jsou staré odrůdy ovocných stromů, keřů, rostlin. Postupně je získávám a tvořím zahradu snů. Neskutečně mě baví ta cesta... Asi pro mne není úplně podstatný výsledek, ale ten samotný proces.