Plyšové hračky má mít každé dítě a blížící se Vánoce si o rozšíření řad plyšáků v dětském pokojíčku přímo říkají. Pokud sháníte hračky neokoukané, doma šité a navíc i vzdělávací, jste u lesito správně.

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jmenuji se Barbora, brzy mi bude 35, žiji a tvořím v Brně. Máme dva malé kluky, jsou to pořádní raubíři. Miluji naši velkou rodinu, vše tvůrčí a neokoukané, snění a plánování, knihy, čerstvé květiny ve váze (můj skvělý muž to ví a poctivě a pravidelně je nosí), bílé víno a dobrou kávu. A samozřejmě čokoládu. Nesnáším netrpělivost (hlavně tu vlastní), pokrytectví, fialovou barvu, zelené fazole a vůni kokosu.

Jak jste se dostala k tvoření?
Vystudovala jsem zcela nepraktický obor – filosofii. Už během studií (a vlastně i dávno předtím) jsem od učených diskuzí a rozumování utíkala do světa řemeslného a uměleckého: absolvovala jsem několik kurzů kreslení, plácala jsem hlínu a učila se točit na kruhu, přičichla jsem k ruční vazbě knih a pořídila si svůj první šicí stroj – nejobyčejnější Singer z elektra v obchodním domě.
Po narození druhého syna sílila moje potřeba věnovat se něčemu kreativnějšímu než je jen utírání nosů, pusinek a zadků… A tak jsem doma, u kuchyňského stolu, s dvouletým synkem na klíně a miminkem v postýlce, ušila první zvířátka a nabídla je k prodeji na Fleru. A za první vydělané peníze jsem koupila nový, kvalitní šicí stroj, se kterým brzy oslavím druhé výročí mé značky lesito. Byla to jedna z nejlepších a nejradostnějších investic mého života.

 

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Protože děti nejsou ještě zcela samostatné (jsem na rodičovské s mladším z nich), tvořím, jak mi péče o ně dovolí. Tedy hlavně večer a v noci, o nedělích a ještě nedávno téměř každý den. Nebylo by to možné bez pomoci a podpory mého muže.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Před dvěma roky u mě vyhrálo šití, protože šicí stroj byl zkrátka po ruce. I dnes ráda šiji praktické věci a zkrášluji náš domov. To ale nestačí mé touze a snad dokonce bytostné potřebě kreativně se „vyřádit“. Protože se u nás vše točí hlavně kolem dětí, přirozeně u mě zvítězila tvorba pro nejmenší. Vymýšlím pro ně textilní zvířátka, didaktické hračky a hry, které pomáhají rozvíjet fantazii, tvořivost, smyslové vnímání i jemnou motoriku. Techniku šití doplňuji o kresbu na textil, výšivku a především o umění slovesné.

Většinu výrobků doplňují pohádky a příběhy z mého pera, které zákazník dostane vytisknuté v malé knížečce (sešitku). Nejlepší nápady na nová vyprávění přicházejí ve vzácné okamžiky, kdy kolem mě nikdo neběhá, nekřičí, netančí, nedupe, neslintá, nepere se a neječí, že má hlad – tedy v noci, anebo na záchodě. Toaleta je vskutku velmi inspirativním místem!
Psaní je tedy druhou technikou, která u mě vyhrála. Vracím se do světa knih a částečně navazuji na obor, který jsem studovala. Kruh se uzavírá a vše do sebe zapadá…

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Od prvního nápadu ke konečnému produktu, který naleznete v mém flerovském obchůdku, je často dlouhá cesta. Nejdříve čmárám, kreslím a překresluji, snažím se vystihnout formu i výraz. Děti jsou mi velkými pomocníky – například když navrhuji beránka a oni tvrdí, že to je hroch, vím, že tudy cesta nepovede. Pokud se začne podobat kozlovi, zajásám, neboť se blížím. S nadšením se vrhám na výběr textilních materiálů: kombinování barev, vzorů a snaha dosáhnout jejich harmonie patří k mým nejmilejším činnostem. Potom stříhám, žehlím, ručně vyšívám detaily a nakonec šiji. Zvířátko vyplním dutým vláknem a začistím otvor. A protože můj krásný, sotva dokončený beránek podle dětí vypadá jako telátko, začnu zase hezky od začátku, upravuji střih a tak dále. Podezírám kluky, že to někdy říkají naschvál, aby rozšířili svou sbírku prototypů a nedokonalých výrobků.

Celý tento proces zabere dny a týdny, v případě didaktických hraček (například textilních knížek) i několik měsíců, během kterých zároveň píši. Náš hlučný a veselý rodinný život je mi nekonečnou inspirací při vymýšlení příběhů. Dobré nápady si pečlivě poznamenávám do notesů (mám jich asi deset, z poloviny je děti stihly počmárat, pobryndat a poslintat) a později se k nim vracím.

Také si zapisuji zajímavá slova, která nejčastěji pochází od dětí. Ve sbírce mám úžasné výrazy jako například „okořínek“ anebo „moudřín“ a určitě je jednou použiji v nějakém vyprávění.
Hotovou pohádku je třeba ještě zformátovat pro tisk a zkompletovat do sešitku. A samozřejmě je nutné nafotit výrobek, upravit fotografie, vymyslet popis produktu… Do mnoha činností se zapojuje také můj muž, je velmi „multifunkční“. Pomáhá mi s fotografováním, s tiskem, s webovými stránkami, běhá na poštu s balíčky, vaří mi kafe a nalévá vínko, věnuje se dětem… Bez něj by lesito nebylo.

A k tomu chodí nové objednávky, po nocích se nořím do práce a hloubám, zda to všechno má smysl. Pokud zrovna neusnu s hlavou na šicím stroji, většinou dojdu k závěru, že radost z tvorby stojí za to. I přes všechnu únavu a věčné nestíhání termínů žiji svůj sen, vracím se do dětských let, do světa okouzlení, důvěry a bezelstnosti. A navíc, brzy budu pomáhat Ježíškovi s dárky, a to je úkol přímo pohádkový :) 

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Podstatný je můj vlastní názor a dobrý pocit – některé výrobky k prodeji nenabídnu, protože v mých očích mají k dokonalosti daleko. Samozřejmě se chlubím manželovi a rodině a zajímá mě, co si myslí a co by pozměnili. V neposlední řadě je pro mě důležitý názor zákazníků a jejich zpětná vazba.
Avšak úplně největší slovo mají ti nejmenší. Teprve když dítě zaujme hračka či zvířátko z mé dílny natolik, že ho nechce dát z ruky, anebo když chce číst pohádku stále dokola, mám vyhráno. Naši kluci jsou v tomto úplně zlatí, s vlky a beránky od mámy každý den usínají, berou je ke stolu i na výlety a nedají na ně dopustit. A dinosauři, medvídci a další zvířena jim slouží jako munice pro ty nejlepší polštářové bitvy. U výrobků od lesito rozhodně platí: testováno na dětech i na zvířatech :)

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
To je hodně, hodně, hodně dlouhý seznam, najdete je v mých oblíbených. Ráda u druhých na Fleru nakupuji, tak zmíním alespoň některé z nich. Zcela jsem propadla kouzlu tvorby Jany Kloučkové Kudrnové (Z lesa), od které jsem si nechala navrhnout logo a ilustraci pro mé sešitky s pohádkou. Od ateliéru Kredum CZ máme snubní prsteny, můj náramek zdobí vinutky od Sun Beads, kafe pijeme v hrníčkách od Ellastration; dětem jsme nakoupili krásné věci z dílny Gerlich, od AMA či Wooden. A také nesmím opominout jiné tvůrce pro děti, u kterých se tak ráda kochám: Little Finger, INTRO, slastidolls, LaTonka, ZUGO., Leebee, Břichopas toys

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Tím bude asi poslední Sada zvířátek, láskyplně sbalená (nejen) na cesty v textilním pytlíku. V sadě najdete nerozlučné kamarády: tygříka, opičku a slona a také sešitek se třemi pohádkami, jichž jsem autorkou. V první z nich se tygr naučí nebát se, druhá vypráví o veselé, přítulné opičce a třetí je o slonovi s příliš dlouhým chobotem. Od prvního nápadu po finální realizaci a tvorbu několika sad k prodeji uběhlo skoro půl roku: se zvířátky jsem si vskutku vyhrála, než jsem byla spokojená s výsledkem. Na jednu sadu je třeba nastříhat asi 70 kousků látek a výztuhy, každičká textilní část je poctivě podložena vlizelínem (výztuhou). První prototyp vznikl pro synovce Vojtu k druhým narozeninám a slavil úspěch – objímající opička je v jeho očích hitem číslo jedna.

Používáte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Nová zvířátka mi často a rády zabaví děti a já se tomu nebráním, vždyť dělat jim radost je pro mě jednou z nejkrásnějších věcí na světě.
Sama pro sebe jsem si nechala andělínu, visí mi nad strojem a, i když už značně vypelichala díky péči našich synků, nedám na ni dopustit. Minimalistickým medvídkem jsem podarovala také svého muže, ušila jsem mu ho z růžové pruhované košile – povinného stejnokroje v jeho bývalé práci. Myslím, že tu práci nadšeně opustil hlavně kvůli té košili :)

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Volný čas patří dětem, rodině, společným hrám, četbě či procházkám. Rádi si s mužem dáme večer sklenku vína, pustíme si film anebo si vezmeme knihu. A když se poštěstí (tak dvakrát do roka), vyrazíme do divadla anebo kamkoli jinam, kde budeme chvíli spolu a bez dětí.

  
  

Jak vypadá váš ideální den?
Takový den je naplněn tvorbou, inspirací, splněnými sny, láskou a smíchem našich dětí, které ráno spí alespoň do půl sedmé, neperou se, nehádají se a neječí. Radujeme se z maličkostí a z toho, že jsme spolu a je nám spolu dobře. A když není zubní pasta namazaná po celé koupelně, děti nekreslí po zdech ani po sobě a kafe piju ještě teplé, pak je ten den naprosto dokonalý.
Můj život je tak krásný a šťastný, že velký kus z toho zažívám každý den.

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Brzy se budeme stěhovat na vysněné místo za Brnem, obklopené lesy a nádhernou přírodou. V našem novém bydlení bude také místo pro mou první samostatnou dílnu, docela maličkou, ale přesto jen mou. Splní se mi obrovský sen, těším se na všechno to plánování a zařizování. A za pár týdnů se nám narodí třetí prcek, naši kluci mé těhotenství dojemně prožívají, brášky se nemůžou dočkat, zpívají mu, povídají si s ním. Mé pracovní plány v příštích měsících budou tedy záviset hlavně na našich dětech; vlastně stejně jako dosud. Uvítám jakékoli rady, jak přežít se třemi kluky, nevyhořet, nezbláznit se a nepřijít o všechny vlasy…