Jana z profilu Gadeo o sobě mimo jiné říká, že nemá ráda konvence. To jejím šitým výrobkům od kojicích polštářů až po meditační sedáky nijak nesnižuje na funkčnosti. A jejím odpovědím na zajímavosti, spíše naopak!

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jmenuji se Jana a je mi 41 let. Mám jednu sestru vlastní, jednoho bratra nevlastního a dva otce. Jeden mi předal genetickou výbavu, umělecké sklony a onoho nevlastního bratra a druhý mě vychoval, dal mi víru v poctivou práci a onu vlastní sestru.
Samozřejmě mám také mamku – skvělou, nejen proto, že v životě nehledá žádné složitosti, a že její smích je slyšet na celou ulici.
Jsem už celou věčnost vdaná za báječného chlapa, se kterým máme 2 děti v pubertálním věku. Někdy je to trochu divočina, ale máme to pod kontrolou… Většinou. :)

Mám ráda design, umění, historii, fotografování, dobrou knížku, kvalitní film a cestování. Miluji Itálii a vše, co k ní patří. Sportu se věnuji, dá se říct, pravidelně, ale není to nic, bez čeho bych se neobešla. Ráda se v létě projedu na kole a v zimě na lyžích. Když mám čas, jdu si zaběhat. Do ničeho se ale nenutím, vše dělám jen tehdy, pokud se mi opravdu chce… A po Vánocích… A před letní dovolenou…
Nemám ráda konvence, chladná rána a dršťkovou polévku.

Jak jste se dostala k tvoření?
Už od první třídy jsem navštěvovala základní uměleckou školu. Po 10 letech docházky mi přidělili inventární číslo a školníkovi nařídili, aby ze mě občas setřel prach. :) A já zůstala ještě další 3 roky. S menšími či většími přestávkami stále něco vyrábím, kreslím, fotím, … 

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Ano, je to má práce.
Protože jsem se těsně před narozením dcery přestěhovala z Prahy za manželem do Pelhřimova, přišla jsem o možnost navázat po mateřské tam, kde jsem skončila. I když jsem dojíždění do Prahy chvilku zvažovala, velmi rychle jsem od této možnosti upustila. Během zdlouhavých vnitřních bojů a monologů jsem došla k rozhodnutí, že začnu podnikat, abych nebyla vázaná na pracovní dobu a mohla se věnovat rodině, jak bude třeba. Přestože mi bylo tvoření vždy blízké, nebyla jsem připravená jít s kůží na trh. Má první volba padla na prodej hraček a dětského zboží přes e-shop. Postupem času jsem toto zboží z nabídky vyřazovala a přidávala své vlastní produkty a dnes prodávám jen to, co sama ušiju.
A kolik času jí věnuji? Pracuji průběžně celý den až do večera. Výhodou je, že mohu kdykoli práci přerušit, dojet například pro děti do školy a převézt je na kroužky, nakoupit, oběhat úřady, … Dál většinou pokračuji z domova. Vozím si třeba domů látky a stříhám si do zásoby. Po večerech pak papíruji, odpovídám na maily, hledám nové materiály, vzory nebo inspiraci na novinky. Mám štěstí, že mám k sobě 2 šikovné švadleny, díky kterým už nemusím vysloveně ponocovat, jako to bývalo dříve.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Vzpomněla jsem si na dětství, kdy navštívit mého otce (toho s uměleckými sklony) znamenalo zaručeně si sednout na špendlík, píchnout si jehlu do nohy a nitě ze sebe obírat ještě večer ve vaně. Kromě toho, že vytvářel pravěká zvířátka z moduritu a hezky maloval, šil kdeco pro kdekoho, od jednoduchých sukýnek po složité večerní šaty. Řekla jsem si, že bych to mohla také zkusit. Nutno podotknout, že do té doby jsem neušila ani kapesník. :) První, do čeho jsem se pustila, byla zavinovačka a šila jsem ji asi 4 hodiny, párala další 2. :) Naštěstí mě můj druhý otec naučil, že nezdar není prohra, ale výzva. Díky, tati.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Tak tato otázka mě nutí k úsměvu… Vystudovala jsem stavební fakultu, takže o technice šití, technologických postupech, materiálech nebo konstrukcích střihů nevím vůbec, ale vůbec nic. Od myšlenky k výrobku se dostanu jen po cestě vydlážděné mnoha pokusy a omyly, šiju, pářu, házím do koše… a znovu… a ještě jednou… a další den zase, dokud se výrobek neshoduje s myšlenkou. Pak pečlivě zaznamenám postup a výrobek zařadím do nabídky.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Vlastně nemám. Spoléhám hlavně na svůj vlastní úsudek. Velkým přínosem jsou pro mě reakce nebo podněty zákazníků. Pokud například zaznamenám větší poptávku po výrobcích květinových vzorů, nakoupím květinovou metráž a výrobky do nabídky zařadím, i když to není zrovna můj šálek čaje.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Moc se mi líbí opasky a šperky od honzah. Jsou elegantní a střídmé, přesně můj styl. Také obdivuji šaty MyFairy. Jsou jednoduché, ale velmi ženské.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Mým oblíbeným výrobkem je meditační sedák. Když byly děti malé, hodně času jsme trávili na zemi, hráli si, sledovali pohádky i přebalovali. Sedět úplně na zemi mi bylo nepohodlné, proto jsem si ušila nízký sedák plněný pohankovými slupkami. Byl pohodlný a díky slupkám těžký tak akorát, aby neujížděl pod zadkem, ale dal se bez potíží přenášet. Kromě hraní se dá využít právě při meditaci nebo čtení, rehabilitačních cvicích, cvičení jógy, sledování televize aj. Má poutko pro snadné přenášení a prací potah. Vnitřní polštář má zip, kterým je možné si míru plnění upravit tak, jak si jeho zadnice žádá. :) Je oblíbený i mezi různými mateřskými centry, zájmovými skupinami nebo jako vybavení alternativních učeben, z čehož mám velkou radost.

Používáte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Jsem spíše kovářova kobyla. Kromě onoho sedáku a 1 či 2 dekoračních polštářků doma nic vlastního nemám.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Když netvořím pro obživu, tvořím pro zábavu. Ráda například fotím nebo maluju. Když mám čas a je venku pěkně, vyrazím na procházku a pořídím pár fotek. Na malování mi teď sice moc času nezbývá, ale jednou to zase přijde. O víkendech se synem lovíme kešky a s dcerou čas od času vyrážíme do blízkých evropských měst za památkami.

Jak vypadá váš ideální den?
V mém ideálním dni se děti samoobslužně vypraví do školy a nádobí od snídaně uklidí do myčky! Hned po příchodu do školy nevolají, že zapomněly klíče nebo svačinu. 
V práci vše šlape jak na drátkách, objednávek je tak akorát a na všechny mám dostatek materiálu. Telefon je němý nebo zazvoní jen v případě, že mi někdo bude chtít složit poklonu… Manžel si na mě udělá během poledne čas a vyveze mě na oběd (klidně i na valníku). Odpoledne všem ode dveří zamávám a vyprovodím je na tréninky (včetně manžela), uvařím si kávu, dám nohy na stůl a minimálně hodinu ani nemrknu. K večeři se sejdeme všichni, a ve stejný čas, u jednoho stolu, děti s námi stráví povinných 15 minut a ani jednou neprotočí panenky. A večer si s manželem pustíme nějaký pěkný film, na kterém se shodneme oba, možná si i otevřeme láhev vína, které bude chutnat také oběma… To by byla krása. :)

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Příliš neplánuji, spíše sním… Bavila by mě renovace nábytku, chtěla bych se naučit háčkovat hračky nebo třeba opracovávat kovy a vyrábět šperky… Jen kdyby ten den byl nafukovací.
Ve svém volném čase bych se ráda více věnovala fotografování a kdo ví, třeba jednou… Zase další sen.