Když nemáte dostatek materiálu k tvoření, můžete lepit třeba mýdlem, žvýkačkou nebo blátem, radí bývalá paní učitelka Sylvie. V dobách, kdy toho v obchodech mnoho nebylo, se nenechala odradit, dovedla si poradit podle svých možností a dobře udělala. Dnes se uměleckou tvorbou živí a na Fleru má dokonce několik úspěšných profilů. Jedním z nich je atelier SYLVA...

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jmenuji se Sylvie Muselová (ryby 1977). Mám dvě děti, jedenáctiletého Hanuše, osmiletou Emu, a manžela Pavla, se kterým jsem už neuvěřitelných třináct let. Žijeme v malé vesničce Mutná u rakouských hranic u Slavonic v krásném kraji pod Montserratem.
Vystudovala jsem pedagogickou fakultu - výtvarnou, občanskou a etickou výchovu. Několik let jsem učila romské děti v Brně, rok na základní škole v Dačicích a v Českém Rudolci.

Jak jste se dostala k tvoření?
Tvoření bylo mojí součástí odjakživa. Jako dítě jsem chtěla být učitelkou nebo malířkou. Pořád jsem malovala, vyráběla. Tehdy nebylo tolik materiálu jako dnes, takže jsem třeba lepila mýdlem nebo žvýkačkou, využívala hodně přírodniny, odpad, bláto… Jinak jsem byla takové to zasněné dítě, které nejraději sedělo na obrubníku, když si jiné děti hrály, a já je pozorovala. Puberta byla naopak hodně divoká, odrazilo se to i v tvorbě, z této doby mám několik uchovaných prací, hlavně koláží. S manželem si po našich zkušenostech z dospívání nepřejeme nic jiného, jen aby děti v pubertě nebyly po nás :-)

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Malováním se živím pátým rokem a tvořím pod značkou SYLVA atelier. Když se narodil Hanuš, věnovala jsem se jenom roli maminky, moc jsem si užívala ten dar mateřství a pár let jsem na štětce nesáhla. Po narození dcery se moje štěstí zdvojnásobilo. Pak mi ale brzy zemřel tatínek a já dlouho setrvávala ve smutku, ze kterého jsem se nemohla dostat ven. Tehdy jsem začala malovat a to mi začalo pomáhat. Moje tvorba byla ale úplně jiná než dřív, teď patřila jenom dětem. Změnil se námět a barevnost.


Známí mě směrovali na Fler, který jsem do té doby neznala. Já si to ale nedokázala představit, protože jsem neuměla vůbec pracovat s počítačem. Myslela jsem si, že v tomto životě se už bez počítače obejdu. Manžel mi tenkrát tady založil profil, vložil pár kachliček do zboží a už to jelo. Dnes už jsem tak daleko, že si umím vytisknout i faktury :-)
Se vším mi moc od začátku pomáhá manžel, dělá mi sekretářku, baliče zboží, vkládá kachle do rámu, upravuje věci k tisku v počítači, běhá na poštu, dělá i „modeling“ a vedle toho normálně chodí do práce.
Fler mi v mých začátcích hodně pomohl a také mě dost naučil. Kromě práce na počítači mě nutí zdokonalovat se ve focení, což je můj velký boj. Foťák má totiž více tlačítek a to je prostě problém. A co jsem si nikdy nemyslela, že na prahu čtyřicítky ve velikosti XXL budu dělat modelku, tak za to vděčím také Fleru. A pak je tu ještě ta sladká třešnička na dortu, kterou je komunikace se zákazníkem a zpětná vazba, která nás tvůrce podněcuje k dalším výkonům.


Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Z technik, které používám, jednoznačně vítězí malba. Střídám ale během dne hodně činností a způsob malby, aby mě nebolela ruka, záda… Chvíli třeba tisknu barvu houbou na porcelán, potom dělám jemné tahy štětci na textil a pak jdu ven dělat větší plátna špachtlí.

Trochu i koketuji s keramikou a s porcelánem, kresbou… Mám vždy období, že mě něco osloví a chci si udělat např. jen pár kousků šperků z porcelánu, vznikají tak hodně limitované kolekce. Techniky ráda kombinuji a používám je mnohdy jinak, než se obecně používají. Například u porcelánových andělů kombinuji klasické glazury a barvy na sklo nebo porcelán.


Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Ráno vyrazím s naším kříženečkem (mamka malý křížený vlčák a otec neznámý, nejspíš jezevčík) Žofinkou ven. Všude jsme tady obklopeni nádhernou přírodou, takže balzám na duši. Miluji ty proměny v přírodě, myslím, že mě nikdy nepřestanou inspirovat. A tak si nesu z procházky domů v paměti třeba strom, květinu, ulitu, zvíře, brouka…, které dál přenesu na hrnek, klobouk, obal na knihu…

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Obrazy nejvíce komentuje dcera Ema sama od sebe, je hodně kritická, takže když to projde u ní, tak s tím mohu na trh. Hanuš má rád obrázky na pánských trikách, takže jeho „To je hustý“ znamená, že triko se bude líbit. Oni mají takový ten pohled široké veřejnosti. Když jsem s výtvorem spokojená jen já, výrobek se hned neprodá.
Názorově se většinou shodnu snad jen s mojí sestrou Zuzanou, která tady na Fleru se mnou založila profil: Sylva a Zuzka. Zuzka pracuje jako vedoucí v chráněné textilní dílně v Charitě svatého Alexandra v Ostravě. Vytváří střihy a vymýšlí práci pro handicapované ženy, které mi tak šijí věci k pomalování. Tyto ženy jsou nesmírně šikovné, jejich práce je precizní a moc je obdivuji. Kdo u nás nakupoval, tak se o tom jistě přesvědčil. Šijí pro mě především tašky, klobouky, bytový textil, hračky…

Jinak v současné době v textilním obchůdku ještě spolupracuji se Stromli, kde mi šijí trika a šaty, a se smnevou. Mimochodem jsou to moje dobré přítelkyně.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Fler je kreativní svobodné místo na zeměkouli, které sdružuje nekonečně tvůrčích lidí. Klaním se tu dnes a denně před mnoha prodejci. Líbí se mi, když je prodejce rozpoznatelný stylem a je svůj. Kdybych měla jmenovat jednoho, tak v poslední době mě nadchla svým umem a vtipem Jaroslava Fišerová např. svojí Vepřovou panenkou.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Za všechny zmíním hodiny malované přes čtyři kachle v dřevěném rámu. A proč? Nikdo jiný je takto nedělá.

Nosíte a používáte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Jeden z ateliérů mám přímo doma, takže jsem svými výrobky natolik obklopena, že už se někdy ani nemusím :-) Stejně ale visí všude moje obrazy - na Fleru je najdete pod profilem Sylvie Muselová. Používáme i mnou malované nádobí a celá rodina chodí v malovaném textilu. Ale nepřeháníme to.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Když netvořím, tak tvořím třeba v kuchyni oběd a tam se zase přistihnu, že mě inspiruje zelenina na pánvi a že by to byla hezká abstrakce. Kamarádka říká, že i když míchám vařečkou a vařím, že je to jako když maluji. Člověk je z toho tvoření takový hezky handicapovaný. Navíc zakrňuje postupem času ta část mozku, kde je uložená paměť, slovní zásoba, logika. Uvědomuji si, že vybočuji z normality a že vše je na úkor toho, že setrvávám v tomto krásném světě fantazie, snů a jiných sfér.
Jinak hodně času trávíme spolu jako rodina, chodíme do přírody, jsem vášnivou houbařkou, ráda zpívám, hraji na kytaru, tancuji. Miluji divadlo, koncerty, dobré víno a být s přáteli.

Jak vypadá váš ideální den?
Ideální den mám stále každý den. Každý den si dovoluji dělat vše, co dělat chci.
Letos jsem měla nádherný plodný rok a vím, že nevím, co bude zítra. S pokorou si uvědomuji svoje štěstí.
V tomto roce dotočila dokumentaristka Lenka Ovčáčková dokument o mně a o Birgit Weinstabl – Touha po svobodě. Film je o tématu života a tvorby v pohraničí skrze cesty dvou kreativních žen a ukazuje, jak může umělecká činnost a osobní angažmá přispívat k odbourávání hranic. Dokument se promítal několikrát v ČR a v Rakousku a při té příležitosti jsme měly výstavy. V současné době vystavuji v Kunstfabrik v Groß Siegharts a v Panském dvoře v Telči.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Příští týden maluji na zakázku sklo do kuchyňské linky a chtěla bych trochu naskladnit své profily zbožím, aby měl Ježíšek na mých obchůdcích z čeho vybírat.
V příštím roce budu pokračovat v návrzích na obaly na voňavá rostlinná mýdla pro Levandulový dům. Čeká mě dokončování ilustrací logopedické cvičebnice. Mám domluvené malování interiérů. Dále budeme pokračovat v projektu pouštění našeho dokumentu spolu s výstavami.

Jestli máte tip, kde byste nás chtěli vidět, tak se ozvěte, bude-li to v našich silách, rády přijedeme. Vypadá to, že pokud se nic zásadního nestane, že příští rok práce bude a tak nebudu muset malování pověsit na hřebík :-)
Děkuji, bylo mi ctí.