dita k.

VÍTÁM meduňkovým čajem všechny, kteří nakoukli do mé šicí a výtvarné noční zalízárny na půdě starého domu u řeky.

Mé životní a profesní role byly vždy empatické, dotykové a naslouchací. Mateřské školy, výuka hudby, výchovný úsek Ústavu sociální péče, muzikoterapie, Centrum denních aktivit Domova sociálních služeb, třída Speciální školy pro děti s autismem, základní škola, kde jsem doposud.

Po 34 letech péče o drahou a tolerantní rodinu zkouším věnovat zbytky energie tam, kde mohou ještě potěšit. Úklid a vaření mě nenaplňují :-)

TVOŘÍM, protože si tak tiším vnitřní neklid.. tvořím duší odkojenou hravou něhou Karla Plíhala, horkým hlasem Zuzky Navarové, harmonikou Yanna Tiersenna, mrazivým kryptooptimismem J.H.Krchovského.. tvořím duší blížence, který často nespí, protože je rád sám ..

DĚKUJI všem za milá slova. Ať s každou návštěvou u mě posílám dál pečlivost, pokoru, hravost, něhu, trpělivost... vlastnosti, které se z našeho uspěchaného světa vytrácejí ...a které bytostně cítím, když zhmotňuji ve výrobcích vše, co je v člověku krásné a očím neviditelné...

dita korbelová

Sedím na půdě u komína

ve kterém zpívá meluzína

sen už se skládá pod víčky

z hrnku se dvěma jablíčky

voňavým čajem nervy tiším

a na podkrovním okně slyším

co si kapky deště šeptají

když se spolu scházej potají ...

                                                 ( výřez z obrázku, tuš, tužka, akryl, 2009)

Zahřej mě svým tělem lipovým

slibuji, že nikde nepovím

že z něj cítím stromu živou duši

že v něm pro mě tvoje srdce buší

Tak ty jsi ze mě a já jsem z tebe

stoletá lípa rostla do nebe

tak v nás tluče srdce z jediného stromu

pohladím mu kůru, když se vracím domů

                                       ( Jakoubek a Barunka, marionety, lípa, 1996)

Naděje                                          ( výřez z obrázku, pastelky, tuš, 1997)