„velký holky - velký srdce“

Na toulkách Flerem jsem jednoho dne nakoukla i na stránky klubů a požádala o členství v jednom z nich, zcela zjevně určeném pro matróny. A po krátké chvíli už jsem se zprvu opatrně, pak již našeně začetla do čilé diskuze. Okamžitě mi bylo jasné, že jsem zaklepala na správné dveře. Dovolte tedy, abych i Vás seznámila s obyvatelkami komunity klubu: ….a co takhle prostorově výraznější? :-).

Tentokrát  Vám představím další účastnici naší čilé klubové diskuze, zde známou pod nickem

Ájama

Jak poznáte z článku a fotografií, je milá, nesmírně pečlivá a vynikající všeobecně nadaná tvůrkyně, ale nechme ji o sobě pohovořit:  

Jsem holka pohodová, všestranně tvořivá, pečlivá, zodpovědná, kamarádská, komunikativní,  se smyslem pro humor (to jsem tedy celá JÁ ) . Jsem trapný perfekcionista, ovšem ne na všechno (úklidu domácnosti se to netýká).  Mám ráda podzim a jeho barvy,  mám ráda deštivé počasí, mám ráda jednoduchost v módě. 

Nemám ráda vedro, hádky, zlobu, podrazy, nespravedlnost, faleš  a jiné podobné „fenomény“ dnešní doby (jsem  asi nesprávně vychovaná ).  Špatně snáším pohnuté osudy lidí i zvířat. Vytáčí  mě  nezdravé sebevědomí některých jedinců, nespravedlivý úsudek a soud a  srážka „s blbcem“.  

Jak jsem se dostala ke tvoření? Nevím. Asi jako každá z nás. Přeci nebudu říkat, že stále něco tvořím „už od mala“ . Mohu jenom poděkovat někomu „tam nahoře“, že mi snad nadělil talent a že se tento talent  snažím pouze rozvíjet.  Jsem možná divná, ale nemám  vyhraněné zájmy. Baví mě spousta věcí, což způsobuje chaos v naší domácnosti.  Mám totiž takové střídavé tvořící období – jednou to a pak zase něco jiného.  A protože jsem na vše pečlivě připravená (včetně materiálu, literatury , nástrojů, barev apod.), tak je pochopitelné, že se zbytek zrovna  „odpočívajícího“ tvoření musí někam uklidit. Máme sice 4 pokojový byt + jídelnu a kuchyň (také 2 WC), ale není nafukovací, že ano!  Navíc jsem hrozný „křeček“ , nic nechci vyhodit - co když se mi to může jednou hodit!

Pokud se týká Fleru, na ten mě upozornila kamarádka. Nejdřív jsem okukovala tvorbu některých kreativních tvůrců, samotnou mě ovšem ani nenapadlo, že bych se zde mohla zaregistrovat. To jsem už celkem dlouho pracovala s fimem a jinými polymery.

. 

Váhala jsem, ale stejně jsem to nakonec zkusila.  Fimo mě úplně dostalo! Vím, že někteří k němu náklonnost nechovají, což je velká škoda.  Já jsem tedy přišla na Fler s mými výtvory z fima,

ovšem neznalá dalších okolností, teď mám na mysli fotky.  To byla hrůza!

A proto chápu nováčky, že jim tyto „maličkosti“ unikají.  Inu, už se snažím, sice mě to zlobí, zdržuje, otravuje, ale co nadělám.

Nemám zkrátka focení výrobků a další upravování fotek ráda – a to proto, že mi to nejde!  Pak jsem přidala ještě jiné výtvory, např.  plstěné hedvábné šály a taky brože. K nuno plstění (tj. plstění merina do hedvábí mokrou cestou)  mám také zvláštní vztah. 

Témata plstění jsem totiž vždycky přeskakovala, protože jsem si byla skoro jistá, že já plstit nikdy nebudu.  A dneskJe to prostě zase něco jiného, neotřelého, ale taky krásně hřejivého, jemného a příjemného a mám z každého šálu velikou radost! Je to namáhavá práce, ale to mi nevadí. 

A jak jsem se dostala do klubu  prostorově výraznějších?  Náhodou. I když jsem v několika klubech (např.  u Nemravky, muškátovém, hedvábném…), další už nesleduji. Prostě  mi ten klub nějak bliknul do očí. Já jsem totiž za poslední půlrok trochu vyrostla z oblečení , a tak jsem si myslela, že se tam budeme snažit třeba zhubnout. Chyba lávky! „Velký holky“ jsou spokojené,  umí si dělat legraci samy ze sebe,  jsou přátelské … ale hubnout moc nechtějí .   Alespoň se mám sama před sebou na co vymluvit, když nepůjdou kila dolů – holky, ale bacha, když zhubnu, tak vám to neřeknu, ať mě nevyloučíte!

Na Fleru jako celku jsem ráda. Někdy mě mrzí nevraživost prodejců,  ale většinou si toho nevšímám.  Myslím, že přístup Admina je z psychologického hlediska skvělý. Moc mu fandím, mezi takovým „úlem“  nás všech to nemá lehké.   Fler pro mě neznamená  zdroj obživy, ale mám radost z každého prodaného výrobku. Je to pro mě vlastně další koníček. 

A takto si prostě hraju pro radost:

Pletení košíků z papíru – to bylo něco! Nechtěla jsem chodit ani spát, už jsem to viděla, jak budu mít krásně pletené koše na úschovu „všeho“ !  A s heslem:  „Košů není nikdy dost!“ jsem s tímto pletením vydržela dosti dlouho (vlastně pořád, podle potřeby).     

 Výšivky – nevím, kdy jsem to stihla všechno vyšít.  Mravenčí práce, tisíce hodin křížkování.

Decoupage – zkusila jsem, co jsem chtěla a dost. Kam to taky všechno dávat, že jo! Takže jsem to rozdala. 

Šití všeho možného – nedávno dokončené práce:

I balkón potřebuje zútulnit

A pokud jste zvědavé, koho Dagmar zpovídala , tak to jsem já  (jak před prostorovým zvýrazněním, tak i po něm  )