Pokud nejste naprostí odmítači všech duchovních nauk, jistě jste už o zrcadlení cosi slyšeli. Já vám chci dnes povědět o zrcadlení partnerském. Je to totiž úplně jednoduché, až primitivní. Přesto jsem tomu donedávna (je mi 50+!)nerozuměla. Dokonce jsem se odhodlala zajít na přednášku o „Zrcadlení v partnerském vztahu“, ale vysvětlovací schopnosti přednášející paní psycholožky se nejspíš nepotkaly s mými rozumovými možnostmi.
Ale jak už to bývá, otázka zůstala položena a jednoho dne tu byla odpověď. Nečekaná a naprosto jasná. AHA!
Manžel mi nenaslouchá a málo se mi věnuje. 30 či kolik let jsem si to překládala jako: Málo se mu (ev. dalším lidem) věnuji a nenaslouchám. NE,NE,NE!!! Zrcadlo říká: Málo se sama sobě věnuješ a nenasloucháš si!
Máme děti školou povinné, zaměstnání, zahrádku, kamarádky, rodiče, cvičení….doplň, či uber. Nikdy nejsme sami, tím spíš sami v nečinnosti (což je důležité). A stěžujeme si. Manžel si na mě neudělá čas. Jak by mohl! Porušil by vesmírné zákony.
O zrcadlení jde ovšem i ve vzácných chvílích, kdy cítíme, že takhle přesně to má být. Je to nádhera a jde to. Bohužel je tato situace více či méně dočasná. Tak jako máme každá daleko předaleko k ideálnímu využití svého potenciálu a na vztahu sama k sobě je také co zlepšovat…Tak většinou ideální partnerství bývá chvilkovou událostí v moři více či méně dobrých dnů. Již ze ZŠ přece víme, že dobré je za 3 a stačí to. Ale přesto. Ten pocit, když paní učitelka napíše jedničku s hvězdičkou přes dva řádky!
A jistě chápete, že zde vůbec nepíšu o stavu zamilovanosti. To je zcela jiný příběh.
Pořád to nechápete? Takže. Několik běžných partnerských nesouladů příkladem.
- Věnuje se radši sportu a kamarádům , než mě a dětem.
- Věnuji se blbinám na úkor toho pro mě nejdůležitějšího.(Znáš své poslání? Odpočíváš? Medituješ? Jsi sama se sebou?)
- Není dostatečně zodpovědný, neumí se o rodinu postarat a nepovažuje to za důležité!
- Nejsem zodpovědná k darům, které jsem dostala, neumím je používat, nestarám se o jejich rozvoj a navíc to ani nepovažuji za důležité!
- Neplní dané sliby.
- Sama sobě slibujete, že…..pak se objeví „objektivní příčiny“ a zase NIC.
- Neustále mě kritizuje a nebere mě vážně.
- Kritizuji své pocity, nápady, intuici. Neberu je vážně a myslím si, že to jsou blbosti.
- Podvádí mě.
- Podvádím sama sebe, většinou kombinací výše zmíněných chyb. To může vyvrcholit tím, že hledám útěchu v jídle, v prášcích, v alkoholu. V lepším případě věnuji veškerou svou duševní podporu problémům kamarádky, opuštěným kočkám, sirotkům v Etiopii…..
- Chová se jako buran.
- Moje vyšší já vyžaduje, abych se zamyslela nad tím, jak se k němu(sama k sobě) chovám. Medituji a láduji se řízky? Přemýšlím vůbec nad tím, co dávám do svého těla a s čím se musí (tělo – chrám duše) vypořádat?
Ne, nejsem vědma a nemám ideální život. Všechny výše uvedené partnerské nesoulady jsem absolvovala a více méně úspěšně překonala. To, co píšu je odžito. Objevily se ale jiné otázky (sotva přejdeš jedny hory….). Nezbývá než doufat, že i těm časem porozumím.
Všechno je to opět o sebeúctě. Teprve když dáte prostor svému vyššímu já, začne vám být jasné, jak propastné rozdíly v sebe přijetí existují. Své okolí, svého partnera – nezměníte. Pokuste se změnit sami sebe a nestačíte se divit.
P.S. - POZOR!
Nezaměňovat vyšší já a ego. Ego je nástroj vůle, energie, která touží vyniknout, která bojuje, křičí a prosazuje. Vaše vyšší já naslouchá, spolupracuje, uklidňuje, podporuje a svým růstem přitahuje a rozdává lásku.
A na závěr má osobní zkušenost. Nevyžadujte, nevysvětlujte, nekritizujte. To je prd platné. Užijte si wellnes víkend! Sama. Nóó, tak aspoň jednu masáž. A kafíčko. A procházku. Sama!!! Zkuste aspoň jeden den nedělat nic. Neuklízet, nevařit, nekoukat hodiny do kompu. Zkuste se jen tak poflakovat….musíte ale být sama. Jinak vám to neprojde. A pak si všímejte těch změn. Držím palce.
S láskou - ivka