Co se dá stihnout za 10 let? Přivést na svět 4 děti, ve 40 letech zažít rozpad dvacetiletého vztahu a začínat od nuly. Radovat se z maličkostí. Nechtít moc, ale nebát se chtít víc. A děkovat. Všem, kdo pomůžou i těm, kdo se s pomocí odvrátí.
Deset let je dlouhá doba a moje tvorba je celou dobu propojená s Flerem. Je příjemné vidět, jak se tvorba vyvíjela a měnila, jak se z nutnosti přežít profesionalizovala.
Rok 2008
Na jaře jsem se zaregistrovala na Fler.cz. Fler byl v plenkách, na začátku se tu vytvořila velmi silná kamarádská komunita a myslím, že jsme tenkrát všichni pluli na podobné euforické vlně. V té době jsem měla dvouletou dceru a čekala druhou. Na svou úplně první Břichopasí hračku si vzpomínám dobře, byla to vyšívaná lvice a zaujala také Admina, což mě jako nováčka potěšilo dvojnásob. Byly to sladké časy bez Pinterestu, Facebooku a Instagramu.
Na podzim 2008 jsem ušila svoji první textilní knížku. Z velké části byla ručně vyšívaná, měla hromadu didaktických prvků a šila jsem ji usilovně skoro měsíc :). Putování malé Agnes. Zajímalo by mě, jestli je ještě na světě.
Rok 2009
V průběhu roku jsem navázala spolupráci s výtvarnicí Veronikou Palečkovou a pro jejich krásnou a výpravnou knihu Kdo je kdo jsem ušila panáčka Augustýnka, zvídavého průvodce knížkou. Jelikož jsem procházela svým třetím těhotenstvím a porod byl na spadnutí, z další chystané spolupráce sešlo.
Narodila se třetí dcera a už jsem neměla na volnou tvorbu tolik času. Byl to fičák, spala jsem 3-4 hodiny denně a byla schopná usnout i u zubaře :)) Ale strašně mě to šití bavilo! Ušila jsem novou knížku Klíčení, tentokrát celou bohatě ručně vyšívanou a na rozdíl od ostatních jsem si tuhle nechala. Vznikala v době, kdy jsem měla v náručí svou třetí dceru a mám ji napořád spojenou s ní. Kniha zaujala i odbornou veřejnost a byla vystavená na trienále ilustrační tvorby v Uherském Hradišti.
Od těchto bytostí byl už jen krůček k prvním Mandragorám, kořínkovým panenkám.
Pro švýcarskou firmu Bebe und Zewi jsem 2 roky navrhovala kolekce hraček a doplňků. Jelikož jsem ale byla neznalá v praxi s takovou spoluprací, splakala jsem v konečném důsledku nad výdělkem. Ponaučení pro příště: nikdy nic bez smlouvy a bez platby předem.
Na jaře 2015 jsem koupila rozpadající se Baťovský domek a v létě navázala spolupráci s grafičkou Evu Štefanovou, která vtiskla Břichopasovi jeho krásnou výtvarnou podobu. Konečně moje úsilí získalo profesionální kabátek.
Až do konce roku jsem šila hračky v paneláku v teple kuchyňského koutku. Na Silvestra jsem se přestěhovala do studeného domu, co byl uvnitř jedno velké staveniště. Druhý den jsem si mezi hromadami krabic a kýblů barev udělala místečko pro šicí stroj a pokračovala v krasojízdě.
Rok 2017
Dílna byla v tuto chvíli vybavená a mohla jsem ji otevřít veřejnosti. Na Apríla jsem uspořádala první šicí kurz a až do konce roku 2018 v nich pokračovala. Na kurzech jsem poznala spoustu nadaných a šikovných žen a úplně nejvíc mě překvapila zručnost malých slečen.
Na jaře jsem se poprvé osobně účastnila krásného prodejního festivalu mini, na kterém jsem vedle své panenkové, králičí a kočičí klasiky představila další své novinky: koníky a panáčky z cirkusového stanu.
Ušila jsem svou v pořadí osmou panenku Fridu. Vlastně jsem těch Fridušek našila málo, ale každá mě ohromně bavila a těším se, až si zase brzy nějakou střihnu.
I když jsem už téměř výhradně využívala pro práci strojovou výšivku, svrběly mě občas ruce tak, že jsem si musela meditativně vyšít pár stehů ručně.
Navzdory neustálému růstu dosáhlo mé vyčerpání vrcholu a následujícího roku jsem zvažovala ukončení podnikání. Na mých ramenou ležela tíha celého podnikání: navrhování, vzorování, grafické přípravy pro výšivku, samotná výroba hraček, focení, postprodukce, obsluha webu, expedice hraček, účetnictví, vysedávání u počítače a hledání informací k podnikání a vzdělávání, komunikace se zákazníky … a k tomu 3 děti školou povinné a jeden školkáček a nekonečný příběh zn. rekonstrukce Baťovo. Viděla jsem za sebou spoustu dobře odvedené práce, ale také spoustu chyb podnikatelského rázu.
Rok 2018
Nebe se nade mnou smilovalo jako v té pohádce a na jaře jsem s finanční pomocí tatínka mé kamarádky pořídila do dílny profesionální vyšívací stroj. To byl skutečný zlom v mé práci. Získala jsem ohromného pomocníka, mohla okamžitě realizovat své nápady a být flexibilní. Najednou bylo možné vyšívat téměř cokoliv kamkoliv.
Před vánocemi jsem nebyla schopná pokrýt sama tak velký zájem o hračky, proto jsem pro milovníky šití a Břichopasích hraček připravila kreativní šicí sady, které už jsem v nabídce ponechala.
Rok 2019
Novinkou mezi hračkami se objevili muchláčci, měkoučké dečky k poklidnému usínání dítěte.
A hlavně jsem se po dlouhém zvažování rozhodla pro radikální a trochu riskantní krok = změnu jména značky.
Opustit zaběhnutou značku bylo pro mě těžké, důvody byly ryze praktické. Vyšívací stroj mi otevřel další možnosti a esperantský výraz pro výšivku >>BRODITA<< lépe vystihuje moje zaměření.
Tak sbohem, Břichopásku!
Brodita je plná nových nápadů, má za sebou velké zkušenosti na poli tvorby pro děti a odmění se všem fanouškům přísunem kvalitní práce pro ty nejmenší.
Věřím, že si příznivci Břichopase zvyknou a zachovají mi přízeň, za kterou děkuji.
*
P.S. Jak vlastně vznikl Břichopas?
Když byly mé nejstarší dceři 2 roky, zamilovala se do pohádky s medvědy od Kolína, mohla je vidět každý den opakovaně a vůbec se jí neomrzely. V díle >> Co to bouchlo << pronesl velký medvěd slavnou hlášku na adresu nezbedného míčku Artuše... a na světě byl můj Břichopas :).