Asi to zná každý- ostřílená a často používaná formulka, že.......já bych NIKDY neudělal tohle....mě se to NIKDY nestane.....to mě se teda NIKDY nebude týkat....atd

Řekla bych, že právě ono zaklínadlo NIKDY slyší tam někde nahoře a přesně to, co bych NIKDY, se stane.

Mám s tím své, bohaté zkušenosti.

Třebas jsem říkala,že já teda korálky nikdy, když jsem dělala kurz Tiffany, říkala jsem,že chci dělat vitráže, šperky nikdy...apod

Jedno z těch mých NIKDY se týkalo právě Fima, k němuž mám ambivalentní postoj a to hlavně díky své kamarádce, souputnici na písmenkových turnajích Marc-h, která ve Fimu jede dost vyšší level, než jídlo a zvířata do uší. Jednou jsem jí říkala:" Marcelko, máš to pěkné, vkusné ale je to prostě Fimo,no..."

Do té doby jsem na přefimování měla docela alergii - Fimo, kam se podíváš, modní hit. Často čím větší blbina, tím líp. Ale frčí a jsou prodejné. Pro děti a náctileté cenově dostupné a veselé, ovšem padesátka s palačinkama v uších na mě působila divně.

Naštěstí ale panuje doba, kdy si na hlavu můžete dát i kravinec a nikdo se nepozastaví, pokud teda není z přírodního zdroje.

To mé NIKDY nebudu dělat s Fimem bylo vyslyšeno a tak mě před časem v sekci "Právě prohlížíte"padla do merku stránka Ivky-Anavi a jak už jsem tak postižená kytičkama, skoukla jsem ji celou- hmmm, zase Fimo, ale pěkně sladěné barvy a vzorky, jak je to malinké...

A za nějakou dobu to začalo hlodat, jen malý nápad a tak jsem napsala Ivce, zda by udělala kabošony takové a makové, takhle velké,ale ne moc, vzor více k prostředku-navymýšlela jsem si dost.

Když jsem pak otevřela krabičku, překvapily mě titěrné vzorečky (na to bych musela vzít tak lupu, abych se trefila na místo) a najednou jsem nevěděla,co s tím. Na čas krabička putovala do šuplíku...

Přes den jsem dělala běžné věci a pájela, po večerech a nocích pak obšívala vše, co jsem doma našla, abych to následující den párala, předělávala, měnila barvy....

První náušnice, které jsem už nepředělala.....

Druhé a třetí....

Teď bílé a černofialové.....

A poslední, šesté...zde si, prosím povšimněte, že došla fantazie (pokud nějaká byla)

Fáze č.2 dokončena......jakž takž

******************************************************************************************************************

Fáze č.3- domluvit ateliér a profi foto.

Práce sehraného týmu 3xM aneb:

Líčení: Michaela Bernatíková

Model: Michaela Nedomová

Foto: Monika Rybnikářová

**********************************************************************************************************

Míše sluší (naštěstí pro mě) jakákoliv barva, co říkáte?

Bílá i zelená......

...tmavá i světlá....

a snad i ty "bezfantazijní"by šly, ale není vyloučeno, že  až mě "osvítí", budu zase předělávat.

***********************************************************************************************************************

Je to jen 6párů náušnic, ale daly mi zabrat, přesto, že výsledek nebyl zcela podle podle počátečních nákresů. Vzhledem k velikosti základů, by náušnice byly moc velké.

Do termínu focení jsem ani nestihla dodělat všechno, co mi Iva poslala, takže pokračuju v kompletaci této kolekce,

kterou jsem nazvala "Romance".

Často však samotné fotky šperků málo řeknou, jak by vypadaly "naživo", zdají se třeba velké, barvy ve skutečnosti jsou jiné,než na Vašem monitoru a každý nemá živou představivost, tak vždy jednou za čas požádám holky o nové fotografie šperků s modelkou.

Takže chystám další foto blogy, abyste si  mohli utvořit představu o velikosti a efektu toho kterého šperku.

*************************************************************************************************************************

Jestli se mi kolekce povedla nebo nic moc, to nedokážu posoudit.

Tohle nechám už na Vás.....

Ještě jednou děkuji týmu 3xM za perfektní výsledek.

Děkuji za pozornost a za případné Vaše názory, často mi cestu, po které ještě nesměle šlapu, trochu urovnají a nasměrují.

Eva

P.S. Poslední dobou se mezi mými známými množí pejskařství a pořizování psů jako milé dárky pro své blízké nebo darování štěňat, když se fenka zapomněla....tak se koušu do jazyka, abych náhodou nevypustila onu kouzelnou formulku : "To já bych si psa do bytu NIKDY!!!! nepořídila..."