...aneb kudy vede cesta od rouna k svetru (nebo šále)?
Začíná barvícími orgiemi.
Zelená? Šup tam s ní.
A co fialová? No proč ne!
Žlutá? Oranžová? Modrá? Nopkový česanec? A trochu červené. Malinko růžové.
Hele, ono se to slilo a je tam tyrkys. Nebudeme přece malicherní, že? Tyrkys je hezká barva....
A koukám, koukám, v zásobách na mě smutně hledí zapomenutý kousek zelenožlutého česance. Nějaký bledý, veselá společnost mu jenom prospěje!
A jdeme česat. A česat. A česat...
Sákryš, připadám si jako chudák strýček Malina z Mikeše. Ten taky pořád točil klikou u flašinetu. A tomu to aspoň vyhrávalo do kroku.
Točím.
A točím.
Sundám.
Další várka.
Točím.
A točím.
Kleju.
A točím....
Až je konečně najednou všechno učesáno
No sláva!
Už jsem myslela, že se tohohle okamžiku nedožiju. Musím si to chvíli užít a tak se tiše kochám.
Barvy se zklidnily a zjemnily.
Ladí spolu i ty, které se na sebe původně trochu mračily.
Začínám nesměle doufat, že to možná nebude vypadat špatně.
Možná to dokonce bude vypadat hezky!
Tak honem, jde se příst!
A skát! (No dobře, trochu podvádím, tohle stádium jsem s původní přízí nevyfotila, tak je fotka holt jen ilustrační :-)
O hodně hodin a trochu bolavé koleno později...
Jupííí!
Je to příze!
A víte co? Vypadá krásně!
(No ano, vždycky mě strašně překvapí, co z toho počátečního mixu nakonec vyleze. Naštěstí většinou je to překvapení příjemné!)
Tak co teď s tebou, klubíčko?
Budeš svetříčkem?
Že by??? Ukaž se?.....hmmmm...možná....
...ale možná z tebe bude spíš šál? Kdo ví :-)
Nakonec to byla ta druhá varianta. Z klubíčka je krásný dlouhý a široký šál, který mě hezky hřál celou letošní zatr..ehm..studenou zimu.
Docela hezká kariéra pro hodné klubíčko, co říkáte?