Jednoho krásného rána mi přišlo psaní: Matěj a Terezka mě zvou na návštěvu! Rychle jsem se oblékla a učesala a nasedla do prvního vlaku, co jede do Didaktické vesničky.

A za chvilku mě vítal psík Azur a já brala za kliku jejich domečku. ”Vítej u nás” volal radostně Matěj, jež právě seděl na židli v kuchyni. Terezka stlala postele a laskavě se na mě usmála.

Když jsme se dostatečně vřele přivítali, zavedli mě do kuchyně, kde už to vonělo domácí houbovou polévkou. Však byl už čas k obědu, takže jsme zasedli ke stolu a pustili se s chutí do jídla.

Po vydatném obědě jsme si vyšli na procházku. Prošli jsme kolem rybníka, kde se v klidných vodách procházel čáp a zastavili jsme se na kus řeči i u sousedů (početná to rodinka).

Na jejich dvorku jsme si prohlédli koníky, Azur se proběhl s fenkou Narciskou a také jsme jim pomohli pochytat králíky, jež se schovávali v trávě. Na zpáteční cestě k domovu nás na traktoru svezl soused Bořek.

Na zahrádce před chaloupkou jsme natrhali čerstvé květy: červené, růžové i bílé a doma jsme je naaranžovali do vázy na stole. Matějovi už pořádně vyhládlo a Terezka únavou padla do postele.

Tak rychle na kutě, dobrou noc a pěkné sny. Třeba se jim bude zdát, jak letí mezi oblaky nebo o plavbě po azurovém moři... a já toto psaní posílám dál, třeba právě k Vám.

© Jana Marvánová