aneb trošku zeširoka pojatý příběh o superhyperekologických obalech na výrobky od Chrobáků.

Tuhle jsem navštívila bábi (hnala by mě holí, kdyby tušila, že jí říkám „bábi“) a po cestě domů jsem měla v plánu zastavit se na poště s nějakými prodanými výrobky. A tak se stalo, že jsem balíčky k odeslání připravovala u babči. Její výraz tváře a prohozené poznámky dávaly tušit, že můj způsob balení jí připadá poněkud … jak to jen říci…jako že jsem asi spadla z višně. Babička je chytrá žena, všemi mastmi mazaná a musím uznat, že z určitého úhlu pohledu bych jí musela dát za pravdu. Ano, přidělávám si práci. Ano, mohla bych si někde jednoduše koupit nový obal. A ano, balíčky někdy skutečně vypadají, jakože je lehce přežvýknul mlsný býložravec.

Zde bych si dovolila lehkou odbočku. Stalo se vám už někdy, že jste na sebe ve spěchu natáhli nějaký kus oblečení, který nebyl v nejlepší kondici a následně někdo váš ohoz okomentoval slovy, že vypadá, jako když vás přežvejkala kráva? Mě se to stalo. A také jsem zažila situaci, kdy se jedna kráva skutečně rozhodla dát si ke sváče tričko mého muže. Po kratším souboji se nám podařilo vytáhnout zbytky trika z úst nenažraného tura.  Na základě této zkušenosti si troufám říci, že komentáře o krávou přežvýkaném oblečení v případech, kdy prostě jen nebyl čas na žehličku, jsou značně přehnané a zavádějící.

A proto ani balíčky od Chrobáků doopravdy nevypadají, jako když je vyžvejkla kráva. Jsou občas jen trochu pomuchlané či umouněné v závislosti na tom, v jakém stavu byl vstupní materiál, tedy recyklované papírové pytle od pneumatik či staré krabice. Papírové pytle beru od jednoho ochotného chlapíka, co vlastní pneuservis. Pro přírodu by bylo možná užitečnější, kdybych od něj brala spíše ty ojeté pneumatiky, které se mu musí zákonitě na dvorku hromadit. Ale zatím pro ně u Chrobáků nemáme využití, tak recykluji alespoň ty pytle. Z vícevrstvého pytle nastříhám základní formát pro 4-6 balíčků. Z archů potom sešívám obálky a orazítkuji chrobáckým cejchem. Podobně nejednoduchý je i výrobní postup u obalů ze starých krabic, ale abych vás neuspala, tak radši nic.

Nikdy nevíte, co se během přepravy k zákazníkovi může s balíčkem stát, tenká papírová obálka mi připadá jako nedostatečná ochrana vůči případným mokrým, znečišťujícím vlivům. Výrobky proto nejprve balím do strečové fólie a až pak do papírové obálky. No jo, jenomže ta strečka není zrovna ekologicky nejšetrnější způsob balení. Tedy pakliže někde neseženete už použitou! A to taky dělám, mám v dosahu celkem dobrý zdroj. Je to sice občas trochu otravná práce, protože ta lepivá bestie vždycky udělá takový neforemný chumel a NE a NE se zase spořádaně namotat na roli, aby se znovu dala využít. No, nebudu vás napínat, stejně nakonec vždycky vyhraju, a tak mám k dispozici kompletně recyklovaný obalový matroš a ještě ulevím ekologickému svědomí dalšího producenta odpadu, ou jé.

Za zmínku by možná také stálo, že při výrobě papírových obálek mi zůstávají dna pytlů jakožto nevyužitý materiál. Tedy nevyužitý pouze do chvíle, než s ním v další etapě recytvoření něco vymyslím. Z větších kousků to může být třeba zápisník na moudra všeho druhu. Zrovna tuhle jsem si vyrobila knížečku na zapisování těch nejmoudřejších mouder, na která jsem přišla během zahradničení. Z menších zbytečků čas od času vyrábím recyklovaný papír, který má dalších využití habaděj.

A někdy si prostě jenom řeknu, SERU NA TO! a se zbytky papíru podpaluji v kamnech. Někteří z vás teď možná začínají souhlasit s mojí babiččou, že musím být padlá na hlavu. No a máte pravdu! Já jistojistě padlá na hlavu jsem.