Je fajn mít zakázky, alespoň víte, že to, co uděláte, je pro někoho, komu se Vaše práce líbí, kdo ji také umí ocenit. Ale někdy je toho moc. Když už těch zakázek je tolik, že začínáte v tom mít zmatek, že si připadáte jako stroj - rozměry, barva, materiál a pod., tak je dobré si říci DOST. A udělat si, jak já tomu říkám "radůstku". Něco, kde nemáte dané rozměry, nemusíte hlídat barvu a kde se člověk vyřádí podle sebe. A když máte ještě polotovary, které vybízejí k opletu, máte je na poličce a jenom je přendaváte a v duchu si říkáte, co by se asi dalo s nimi udělat. Tak hned je tady "radůstka". 

A když toto udělám, dalo by se říct, vnitřně se uspokojím, tak potom můžu začít dělat další zakázky a je mi jedno, zda je  velká, malá, jednoduchá, složitá. Když si udělám "radůstku", tak mě ty zakázky baví  a někdy tak, že i udělám několik variant, aby si zákazník mohl vybrat.

Tak toto je moje "radůstka", kvůli které někdy musí zákazník chvíli čekat, ale bez ní bych možná to mé motání začala nenávidět a to bych nerada.  TREPA