Vlastně dvě děti. A pastelky. A bílé zdi.

Více bych už asi nemusela psát, rodiče pochopili jistě velice rychle. Ale pravda je, že tenhle příběh je mnohem delší, než si myslíte. A zajímavější.

Moje děti milují kreslení. A znáte to, papír prostě nestačí. A protože maminka taky občas maluje na zeď, nesmějí zůstat pozadu. Takže takhle jednou přijdete do pokoje a nestačíte se divit, co se to na zdi objevilo. A pak takhle přijdete do kuchyně, chodby a dalších pokojů... (dosaďte si všechny místnosti, které mají trochu holých zdí :)

   

Mezitím v našem klubu "Kreslíme":

Nové téma na nástěnce: Bájné světy kolem nás

...a při cestování určitě narazíte na nějakou zvláštnost - jistě jste nesčíslněkrát při pohledu na nebe spatřili v oblacích roztodivné předměty, obličeje, čí zvířata - a nemusí jít vždy jen o prostor nad námi, tajemné světy ukrývají i kořeny, či oprýskaná zeď...

...nakreslete tyto tajemné světy, doplňte fotografií původního námětu a pošlete.

 

Naše nástěnka v klubu je plná zajímavých témat a tohle bylo jedno z nich. A mně bylo hned jasné, jakou zvláštnost použiji.

V této monumentálním výtvoru na zdi dětského pokoje jsem totiž spatřila stádo koní! Vidíte je tam také?

 

V hromadách materiálu nacházím velkou plachtu 70x100 cm. Papír má něžný žlutý nádech a to se mi líbí. Se světle růžovým pastelem začínají řehtat moji čtyřnozí přátelé. Tahle barevná kombinace a styl se mi fakt líbí!

Ale proč jsem tam pak jenom narvala tu bílou? Ani s nástupem dalších barev se mi nedaří zachovat původní ráz romantické kresby.

Odjíždím na cesty a všude září v plné síle podzim a zlaté barvy. Prostupují mne a já náhle vím, jak na to.

Druhý den pokračuji, zkouším to zachránit zlatavými odstíny, ale nedaří se. A tak toto stádo bohužel odchází řehtat do koše na papíry.

Je mi to dost líto, ale to se prostě stává. Člověka to přinejmenším učí pokoře. Nelpět na ničem.

 

Začnu znovu. Nemám už ten super žlutavý papír, tak připravuji bílý téhož formátu.

Světlý růžový pastel zvolna dochází, ale podklad mám hotový a už teď je to krásné, jemné, romantické. Akorát tak do dívčího pokoje.

 

S maximální soustředěností vybírám další odstín k zvýraznění koní. Naštěstí nacházím lososovou, jen o málo výraznější než předchozí. Už žádné experimenty! 

Ještě doladit prázdná místa. Moc to nepřeháním, chci zachovat jednoduchost.

Tak a teď rychle přesunout obraz na čisté místo a zafixovat. V nejlepším přestat, tak ať to nepřeženu.

 

Ještě převlíknout. Jak se válím mezi pastely na zemi, jsem od nich komplet špinavá, půjdu do pračky celá. 

A ještě vyluxovat tu podestýlku! :D

 

Kochám se. Tahle lososová barva se opravdu špatně fotí. Při umělém osvětlení to vůbec vypadalo celé žluto-oranžové. Ale snad se mi to podařilo alespoň trochu přiblížit realitě.

U tohoto obrazu se fakt těším, až bude zarámovaný.

Jak ho jen nazvat? Zcela jednoduše: "Stádo".

 

Ale mně tahle pastelová jízda nestačila. Mám volný víkend, děti jsou pryč, tak můžu malovat a kreslit ostošest. Navíc večer ještě nekončí!

Koukám na tu dětskou kresbu a ještě si to dávám tužkou na A3. Co tam přidat trochu červené? Hraju si a s lehkostí mi přicházejí nápady, jak obrázek dotáhnout.

A vznikají "Indiánští koně slunce a měsíce":

 

 

Oba obrazy jsou již vloženy do zboží a Vy můžete udělat svým přátelům radost. Indiánští koně jsou k dispozici i jako reprodukce.

 

 

 

Jedna dětská kresba. A co z toho všechno vzniklo.

A co na to říkáte Vy?