Asi před rokem ve výtvarných potřebách upoutal mou pozornost regál, ve kterém byla vyskládána malířská plátýnka. Byla to plátýnka o rozměru 10 x 10 cm, napnutá na blind rámečku a působila tak roztomile Zamilovaný pohled , že jsem si koupila dva kousky, aniž bych věděla co s nimi.

Cestou domů jsem vymýšlela, co na ně namaluji, ale nic jsem nevymyslela Hluboce přemýšlí . No nic, dala jsem je do skříně s tím, že ono jednou něco přijde.

Přišlo to v zimě. Dlouhé noci, krátké dny, málo denního světla, neustálé šero……znáte to. Měla jsem v noci sen o tom, jak se slunce snaží prodrat přes těžké mraky. Rozhánělo je svými paprsky a po celé krajině probíhala hra světla, stínů a barev. Ráno jsem se probudila a věděla co namaluju na ta mrňavá plátýnka - Sen

Sedla jsem ke stolu, nachystala si barvy, špachtličky, štětečky a ta plátýnka. Nadechla jsem se a najednou už bez přemýšlení moje ruce začaly šmrdlikat jeden obrázek a hned i ten druhý. Vznikly velmi intuitivní, pocitové obrázky, které vyjadřují pocit, náladu, rozpoložení.....



Obrázky jsem po dokončení nafotila a zveřejnila na facebooku.

Kamarádka mi píše:
„Ty jsi blázen, příště budeš malovat na krabičku od sirek, neee!“

Hmmmm, tak na krabičku od sirek říkáš Hluboce přemýšlí . V hlavě mi to šrotovalo na plné obrátky. Kde já jsem to viděla….něco takového malého…mrňavého….něco takového přeci někde mám…. Hluboce přemýšlí .

Najednou můj zrak spočinul v košíčku na rohu stolu Údiv. Zapomenutý poklad, který čekal na svou velkou chvíli….midi pidi plátýnka na midi pidi blind rámečcích 5 X 5 cm .

Hmmmm, chtěla jsi krabičky od sirek, mám něco lepšího Bláznivý .

Ani jsem se nestačila nadechnout a moje ruce jely jak pominuté. Štěteček, špachtlička, zase štěteček. Ani jsem nedýchala. Taky s takovými cvrčky to není jen tak. Abych mohla namalovat i strany, měla jsem plátýnka položená na dvou prstech. Během chviličky jsem měla vše hotovo, takže zase rychle nafotit a poslat kamarádce.



„Chtěla jsi krabičky od sirek, tak tu je něco lepšího“


Kamarádka píše: „Jsi blázen“

No jsem, ale trošku jsem se obávala, aby na mě nevymyslela něco jiného. Naštěstí nevymyslela Velký úsměv Velký úsměv.

Miluju výzvy, a když to jsou takové střeštěné a ulítlé…..

No nic, miniatury jsem našmrdlikala, ale co s nimi? Jsou takové mrňavé……Co s nimi??????

 

O tom zase v dalším blogu Mrkáček