V čase, kdy led zdobí krajinu, přichází k nám víla Krystalka. Je to víla čistoty a pokory. Ledová kráska, co kreslí příběhy do oken, domů, vod a stromů. Její dotek je velké ticho, je to ta chvíle mezi výdechem a nádechem.
Krystalka tvoří malé světy do velkého prostoru života. Ukazuje nám krásu zimy.. ten třpyt, když se ledové krátery spojí se sluncem. Učí nás, že i ledová krása je živá. Krystal ke krystalku tvoří obraz v krajině, který se proměňuje.. kape.. taje.. odchází. Je to ženská síla, která dokáže zadržet proud, proměnit ho a pustit. Její dílo je krása zvuků a růstu.. Růstu uvnitř sebe.. Zebe a přitom hladí. Její náruč utváří hranice mezi časy. Je královnou zimy a mrazivých nocí. Její krása cinká do snů..
Autorkou textu je moje sestra Denisa Čejnová 
