Ahoj Soňo.

Protože člověk je tvor zvídavý a zvědavý, tak tě chci trochu vyzpovídat, abychom věděli, kdo vlastně tvoří pod nickem WASO.

Rychlé představení to jsem já a 3x můj koníček: Vnučka :o), Ramon-labrador  a cínování.  

Nick WASO je vytvořené z prvních dvou písmenek mého příjmení a jména Wagnerová Soňa. Vytvořila jsem si vlastně tento nick, když jsem se hlásila na Flér a toto mi připadá krátké, zapamatovatelné a je to kousek mne.

Každý jsme odněkud a ty na svém profilu píšeš, že jsi  z Brna.  Zavál Tě tam osud nebo tam žiješ od narození?

Zavál osud. Narodila jsem se ve Valticích, což je cca 12 km od Mikulova. Je to kraj vinic, roviny a sluníčka a tento kraj miluji. Rodiče však  dostali pracovní umístění i byt v Letovicích, kde jsme 5 let bydleli  a pak jsme se přesunuli do Brna a zde jsem dosud.

Valtice, to je krásné. Tam to mám taky ráda. Myslíš, že Tě místo, kde žiješ nebo si žila, nějak inspiruje v Tvé tvorbě? Nebo se utíkáš k nějakému vysněnému místu, jež je inspirací největší...

Nemohu říci, že by mne přímo místo inspirovalo, ale je pravda, že když na léto mohu odjet z Brna a bydlím v létě na chatě, která je přímo u lesa, tak se pracuje lépe a veseleji.

Provází Tě touha tvořit už od dětství? Anebo v Tobě tuto zálibu vyvolal někdo jiný nebo nějaká událost v Tvém životě?

Babička se stařenkou nádherně vyšívaly kroje, babička pletla, háčkovala, vyráběla krajky. Snažila se to naučit i mne. Pletení nemám ráda - nepřibývá to, háčkování – no, nějaké ty dětské taštičky, to bych dala a vyšívání, to chce trpělivost a tu nemám. Co jsem milovala, to byly pastelky, které mi dovezli z Rakouska. Měly moc a moc barev a odstínů a také vodovky, které měly fialovou a růžovou a tyrkysovou a zlatou i stříbrnou barvu. Hrozně ráda jsem tzv. „Malovala“, bylo to vlastně kreslení dle předlohy a zkoušela, zda to sama nakreslím. Kupodivu se i dařilo. Ale samozřejmě žádná malířka ze mne nikdy nebyla a nikdy nebude. No a jak přišla puberta a diskotéky, tak mne to donutilo jako samouka šít. Koupila se, spíš sehnala se, ruská   Burda a už jsem šila. Později pak po nocích na děti a na manžela.   Myslím, že tímto prošla většina žen v mém věku. Starý šicí stroj zn. VERITAS z NDR, rozpárané teplákové bombarďáky a už z toho byl disko obleček – sukně s mikinou.

To mi připomíná mé dětství, nitky a kousky látek byly všude. Máš to štěstí, že máš svou vlastní dílnu nebo Ti k tvorbě musí stačit nějaký koutek?

Hurá, hurá, dcera uvolnila pokoj a já se tam konečně mohla zabydlet a mám místnůstku sama pro sebe už ½ roku.

Gratuluji :-) Pomáháš si k soustředění na práci nějakou muzikou nebo máš ráda ticho a klid? A pokud něco posloucháš, co to nejčastěji bývá? Doporuč nám něco...

Řekla bych dle nálady, unavenosti. Většinou si pustím televizi jako kulisu a nebo hudební kanál s písničkami „Zlaté hity“, 80. a 90. léta. Mám i svá klidná CD (YANNI, Irish musik, Era, Panovy flétny-v jejich podání muzika, ENYA, a další pohodové). No, ale když jedu večer sama delší cestu autem, tak takový Landa, ten se dobře huláká . Nebo Rammstein, když šlapete doma na kole, také nemá chybu.

Tak to bychom si rozuměly :-) A co knížky, filmy a ostatní umělecká tvorba – co tě dokáže nejvíc potěšit?

Dříve jsem hodně četla. Pak přišla doba, že jsem četla pouze na dovolené, kdy jsem si nabrala 5 knížek a ty jsem přelouskala jedním dechem. Pak přišla doba, kdy mi knížka v posteli padala na hlavu. A teď si můžu vybrat zda číst nebo tvořit a raději volím večerní tvoření. Zjistila jsem, že se na knížku teď nedokáži soustředit. Lítá mi v hlavě tolik věcí, ale určitě přijde zase doba, kdy se k nim vrátím. Teď si spíš zajdu občas do divadla.

Dokážeš relaxovat stylem „hodím vše za hlavu“ a těšit se z něčeho, co není práce a pokud ano, co to je?

Už jsem se to naučila. Ne vždy se to 100% daří, ale už si umím pomoci. A určitě mi hodně pomáhají procházky a cvičení pejska. Zde poznávám nové lidi a mám radost z věcí, které ne každý pochopí pokud nemá pejska. A když je nejhůř, sbalím psa, jedu na chatu, vylezu na kopec na palouk, sednu na pařez a koukám a vymyslím  jak dál.

Pejsi jsou skvělí kamarádi, učitelé i terapeuti :-) Másš k tomu nějaké slovo, citát nebo situaci, co ti utkvěla v paměti tak, že jsi se k ní v průběhu života vracela a zůstala ti jako motto v tvém životě?

Ano mám.

Usmívej se! Zítra bude hůř a pozítří možná už ani nebude“. Murphyho optimistický zákon.

Hlavně pozitivně :-)) Je cínařina Tvou hlavní profesí, nebo se jí zabýváš, tak jako většina, až ve svých volných chvílích? A co na to Tví blízcí?

Koníček, relaxace. Tvořím po večerech do noci.  Rodina mne podporuje. Manžel pouze občas zkonstatuje, že ten koníček je pěkně drahý kůň, který se nám asi finančně nikdy nevrátí. 

A to strkám nos ještě trošku do drobné vitráže a teď jsem si trošku čuchla i k plstění, které u mých dcer nemá moc velkou podporu, protože je to divné a staré. A když jsem vyrobila  plstěný obrázek na téma fantazie, tak mi řekly, abych to pověsila do ložnice, tam se to hodí, tam to není vidět. To je má podpora.

Ano, nic není nad podporu rodiny :-)) A zapojuješ je nějak do činnosti kolem cínu, nebo je raději zaháníš za desatero lesů, aby nerušili?

Ráda jsem, když mám klid a nikdo mne neruší. Ale pak se ráda dílkem pochlubím a čekám na názor. No, ne vždy zcela pozitivní.

Jak k tobě přišla informace o Fleru? A byla jsi rozhodnutá hned od začátku nabízet

Ani nevím, ale myslím, že mi o Fléru někdo řekl, já ho našla, přihlásila se na koukání a pak jsem cca do ½ roku začala tvořit a tak jsem se osmělila i nabídnout.

Překvapili tě někteří nakupující svými reakcemi? Co nějaká „veselá historka z natáčení“?

Přemýšlím, přemýšlím, ale nic zvláštního mne nepotkalo.

Přišel Ti někdy nějaký požadavek, který byl pro cínařinu neuskutečnitelný? A jak jsi jej vyřešila?

Ano. Byla to představa jednoho šperku s drobnými kamínky, taková destička.  Ale velikostně pro zpracování byla pro mne značně nereálná. Tak jsem řekla prostě ne. Ale nedalo mi to a  zkusila  jsem ten šperk  udělala po svém a na konec potěšil úplně někoho jiného.

 

Jsi členkou klubu Tvoříme šperky z cínu a ten je aktivní v soutěžích na různá témata. Pomáhá ti to posouvat hranice Tvé tvorby dál, nebo si jedeš po své linii a témata zpracováváš podle svého gusta?

Mám ráda tyto výzvy. Sice se vždy zhrozím, když čtu zadání, jak to vlastně udělám?  Ale nedá mi to a vymyslím to.

Máš nějaké sny, co se týče Tvé šperkařské profese? Chtěla by jsi pracovat i s jinými materiály a jinou technikou? Je na Fleru někdo, kdo ti svou prací učaroval?

Na Fléru jsou lidé, umělci a jejich práce je nádherná. Tam do těch výšin nedosáhnu. Ale chci být v práci precizní a preciznější. A to chce moc a moc hodin práce.  Chtěla bych, aby můj šperk byl poznat, že je můj na první pohled, i když budou dva stejné motivy vedle sebe. Vím, že se ještě hledám. Líbí se mi moc pracovat s plechem, ale vše chce svůj čas. A samozřejmě jako blíženec jsem roztříštěná, nadšená pro vše a chci dělat vše. Nemohu zůstat u jedné činnosti. Ale už jsem si to v hlavě vytřídila. Miluji sklo a to vím, že se ještě k vitráži vrátím. Teď mám mladého pejska a sklo je v kuchyni všude. Teď to nejde. No a koketuji s plstěním, obdivuji plstěné kabelky  a taštičky. V hlavě je toho hodně, ale chybí čas. Ale říkám si, že až budu v důchodu, tak se mi vše co se naučím, nasyslím  materiál a nakoupím nářadí,  bude hodit.

Je ještě něco, co bys chtěla říct a já se na to nezeptala? Ven s tím…

Já myslím, že ne.

Děkuji Ti za tvou ochotu nám pootevřít vrátka tvého života a přeji ti za celý klub cínařek spoustu štěstí a inspirace Štěstí Květ Kristína

Bylo mi potěšením.