Ahoj,

protože člověk je tvor zvídavý a zvědavý, tak tě chci trochu vyzpovídat, abychom věděli, kdo vlastně tvoří pod nickem TeCi

Každý jsme odněkud a ty na svém profilu píšeš, že jsi  z Olomouce? Zavál Tě tam osud nebo tam žiješ od narození?

Narodila jsem se v Táboře, kde jsme také prvních 5 let mého života bydleli. Poté jsme se přestěhovali do Hranic na Moravě k maminčiným rodičům. Nyní, jak se správně ptáš, žiji v Olomouci, kam mě před 4 lety přivedla láska a touha po osamostatnění se. Olomouc je krásná a kompaktní. Historický střed lemují poměrně velké parky. Centrum přejdete pěšky, nebo můžete využít tramvaje. Kulturní vyžití je také dostačující.

Myslíš, že Tě místo, kde žiješ, nějak inspiruje v Tvé tvorbě? Nebo se utíkáš k nějakému vysněnému místu, jež je inspirací největší...

Mám ráda město i náš byt, v létě odpočívám v parku a beru s sebou i naši kočku Charlie nebo si zajdu do čajovny, ale že by se místo odráželo v mé tvorbě, to asi ne. Naslouchám svému tělu a zajímám se o cykličnost. Vypozorovala jsem období v měsíci, kdy jsem více kreativní, vnímavá a nápady přicházejí samy. To mám s sebou vždy tužku a papír, a když nápad přijde, načrtnu ho. Vzhledem k tomu, že nejsem zdatná kreslířka, své návrhy raději nikomu neukazuji, slouží mi jen k zapamatování si námětu. Výsledné šperky jsou naštěstí mnohem hezčí. Myslím, že jsem celkem precizní . Inspirace mi také přichází před spaním, když zklidním myšlenky.

Provází Tě touha tvořit už od dětství? Anebo v Tobě tuto zálibu vyvolal někdo jiný nebo nějaká událost v Tvém životě?

Ano, prakticky celé dětství jsem strávila korálkováním pro maminku, na druhém stupni základky jsem spojovala různé bižuterní komponenty a pak v pubertě jsem měla takovou tu velkou díru v uchu – roztahovák. Když jsem začala chápat, že centimetrový otvor v lalůčku mě zajímavější neudělá, nechala jsem ji zarůst. Jenže od té doby mi bižuterní náušnicové háčky dělaly s uchem neplechu a musela jsem se shánět po těch z chirurgické oceli. A to mě vlastně přivedlo k myšlence, vyrábět si nejen háčky, ale celé šperky z drátu sama. Bylo mi asi 18 let a začala jsem dráty tvarovat a tepat na kovadlince. Po dalších dvou letech jsem na fléru viděla Futetku a o mé budoucí cínařině bylo rozhodnuto . Když můj přítel viděl, jak slintám nad jejími výtvory, koupil mi k narozeninám kurz a v srpnu to budou 3 roky, co jsem cínový fanatik.

Máš to štěstí, že máš svou vlastní dílnu nebo Ti k tvorbě musí stačit nějaký koutek?

Bydlíme v 2+1. V jednom pokoji spíme a druhý měl původně sloužit jako jídelna a obývák. Je pravda, že v této místnosti jíme, ale návštěva se v něm moc nehne (a my taky ne). Můj pracovní stůl zabírá dost místa a brzy k němu přibyde ještě zlatnické vybavení. Nemůžu si na nic stěžovat, dřív jsme v bytečku bydleli ve čtyřech, s dalším studentským párem, a já jsem vyráběla na parapetu u dveří vedoucích na balkon. Teď se mám jak královna. Ale přiznávám, že se těším časem do vlastního.

Pokoj spolubydlících krátce po jejich odchodu (ještě nevisí ani záclony).  Takhle krásně uklizený už stůl nikdy nebyl

Pomáháš si k soustředění na práci nějakou muzikou nebo máš ráda ticho a klid? A pokud něco posloucháš, co to nejčastěji bývá? Doporuč nám něco...

Ráda si zpívám, takže si někdy vystačím se svými hlasivkami. Avšak častěji mi v pozadí při tvoření hraje hudba nebo poslouchám přednášku. Miluji francouzský jazyk, takže nejčastěji poslouchám Kanaďanku Céline Dion, Zaz nebo Edith Piaf. Z mluveného slova jsou to Šimek s Grossmanem, Jaroslav Dušek nebo Pjér la Šé’z – líbí se mi jejich hlasy, ale ne vždy zvládám vnímat informace, které předávají. Proto některé přednášky poslouchám znovu ve volném čase, kdy jim věnuji plnou pozornost.

A co knížky, filmy a ostatní umělecká tvorba – co tě dokáže nejvíc potěšit?

Velmi ráda čtu knihy, které vybízejí k zamyšlení a změnám. Zajímá mě například vědomá sexualita, ženství, Jungovská psychologie a rozvoj duše jako takový. To se pojí i s přednáškami a divadlem, které sleduji. Před spaním si občas pustím nějakou komedii nebo animovanou pohádku. Nepohrdnu ani britským humorem.

Dokážeš relaxovat stylem „hodím vše za hlavu“ a těšit se z něčeho, co není práce a pokud ano, co to je?

Můj partner je bohém, který je v „hodím vše za hlavu“ Mistrem a zvládá to za nás oba :-D ale pomalu se v tom taky zlepšuju, takže si občas jen tak bezdůvodně lehnu nebo cvičím. Trávím poměrně dost času ve vlacích, kde čtu nebo se učím něco nového do školy. Ano, učení je pro mě relax. Na starý kolena mě to konečně chytlo (je mi 22 let) :-D Když se sejde víc času, navštěvuji mamku a 4 letou sestřičku Natálku.

Natálka s mými náušnicemi                                                  Přítel Ondra a naše kočka Charlie

Je nějaké slovo, citát nebo situace, co ti utkvěla v paměti tak, že jsi se k ní v průběhu života vracela a zůstala ti jako motto v tvém životě?

Jako první se mi vybavilo toto – Vesmír ti dává do cesty jen takové zkoušky, u kterých si je jist, že je zvládneš.

A pro mě momentálně aktuální -  "Největším problémem v komunikaci je, že neposloucháme, abychom pochopili. Posloucháme, abychom odpověděli."

Mám nasbíraných spoustu takových větiček, ale to by bylo na celý blog.

 Je cínařina Tvou hlavní profesí, nebo se jí zabýváš, tak jako většina, až ve svých volných chvílích? A co na to Tví blízcí?

Ano, cínařina je mojí hlavní profesí ačkoliv moje původní vzdělání je v oboru veřejné správy. Tvorba šperků mě nadchla a poměrně brzy jsem věděla, že nebudu ta paní na úřadě. Vysokou školu jsem navštěvovala jen velmi krátce. Pozorovala jsem rodiče, jejich rodiče a cítila jsem, že chci žít trochu jinak. Přijde mi logické živit se prací, která je naplňující. Přece jen trávíme v ní spoustu času. Asi si řeknete „ no jo, mladá holka má ještě růžový brýle…“ Podle mě je ale možné žít svobodně, jen je potřeba počítat i s druhou stranou mince, se zodpovědností. Občas je to náročné, nestálé, ne vždy vyděláte tolik peněz, kolik jste si představovali, zvlášť když jste poctivka jako já, ale podle mě má smysl věnovat se práci, která mě uspokojuje. J Proto jsem se rozhodla, jít za tím, co mě baví a v červnu dokončím studium oboru Zlatník – klenotník. K cínařině tudíž přibyde i práce s drahými kovy.  Co se týče mých blízkých, tak moje rodina zprvu nevěřila, že se „těmi korálky“ dá uživit. Naopak velkou podporu jsem našla u partnera a jeho rodičů. Nyní už mi více méně fandí všichni blízcí.

Zapojuješ nějak své blízké do činnosti kolem cínu, nebo je raději zaháníš za desatero lesů, aby nerušili?

Při výrobě chci být sama. Jen já, kámen, potřebné nářadí, popřípadě nějaká ta hudba. Když je šperk hotov, ukazuji ho partnerovi. Věřím jeho úsudku. Moc pěkně maluje a občas dlabe do dřeva. Společně jsme i jeden šperk vytvořili.

Jak k tobě přišla informace o Fleru? A byla jsi rozhodnutá hned od začátku nabízet

O Fléru jsem se dozvěděla někdy na střední škole. Ze začátku jsem byla jen nakupující a rozhlížela jsem se. Když jsem se cítila trošku jistější sebou i svými výrobky, založila jsem prodejní profil TeCi.

Překvapili tě někteří nakupující svými reakcemi? Co nějaká „veselá historka z natáčení“?

Mám krásné zákazníky. Dávají mi úžasnou zpětnou vazbu, kupují mi dárečky. Jedna paní mi dokonce ručně napsala děkovný dopis a nakreslila k němu obrázek. To mě dojalo, protože v dnešní době internetu, kdy vám občas někdo „nemá čas“ odepsat ani na e-mail, je ručně napsaný dopis rarita. Občas se na trzích najde i člověk, který si potřebuje rejpnout, ale těch je málo, maličko. Většinou mi takový jedinec zrcadlí mou vlastní nejistotu a i toho si vážím.

Přišel Ti někdy nějaký požadavek, který byl pro cínařinu neuskutečnitelný? A jak jsi jej vyřešila?

Myslím, že uskutečnitelné je vše. Záleží na úhlu pohledu a řekla bych i na požadavcích na dodržení kvality vlastní práce. Na tu já si potrpím, takže když například přišel požadavek na šperk, u kterého se mi zdálo, že by při jeho realizaci bylo lepší použít tvrdého pájení, místo měkkého, tak jsem to zákazníkům vysvětlila a zatím všichni reagovali skvěle. Většina z nich řekla, že si nechá poradit a klidně počká, až budu mít ten „papír na zlato“. A opravdu čekají už rok a více, než dokončím školu a budu jim moci šperk zhotovit z drahého kovu.

Co se ale cínařiny týče, líbí se mi, jak jsem pojala například šperk se zadáním Láska k Matce Zemi. Přála si ho paní, která cítí s naší planetou silné spojení. Dodala mi kámen, který si sama přinesla z výpravy z jeskyní, jenž nejsou běžně přístupné. Také jsem vyráběla roztahováky do uší v podobě draků. Tehdy jsem byla poměrně začátečník, takže vymyslet a zrealizovat to byl oříšek. Tou dobou jsem pracovala ještě s mědí, teď už dělám jen s nerezem – a to je občas makačka.

Jsi členkou klubu Tvoříme šperky z cínu a ten je aktivní v soutěžích na různá témata. Pomáhá ti to posouvat hranice Tvé tvorby dál, nebo si jedeš po své linii a témata zpracováváš podle svého gusta?

Jsem členkou teprve chvilku a stále se rozkoukávám. Do Vašeho klubu jsem se chtěla dostat už dříve, ale stále byl nátřesk. Teď, když v něm sem, tak mám skrz školu tak málo času, že se nestíhám účastnit tak, jak bych si přála. Baví mě dělat nové věci, ale zůstává v nich i trocha mého gusta. Super jsou i Inspirare kola. Moc Vám holky děkuju, jak o nás členky pečujete.

Máš nějaké sny, co se týče Tvé šperkařské profese? Chtěla by jsi pracovat i s jinými materiály a jinou technikou? Je na Fleru někdo, kdo ti svou prací učaroval?

Myslím, že je už z mých předešlých odpovědí jasné, jakým kráčím směrem. Moc se těším na práci se stříbrem a zlatem. Chci se naučit pracovat i s pravým smaltem, ale to je hudba budoucnosti. Krásné je i fasování kamenů – momentálně trénuji tzv. juwelovou techniku. Taktéž se mi velmi líbí granulace, kterou můžeme vidět například na špercích Velké Moravy. Ostatně lásky k minikuličkám si můžete všimnout i v mé cínařské tvorbě.

Na Fléru mě učarovala spousta tvůrců, některé znám osobně a o to více se mi jejich tvorba líbí. Mám ráda Měďáka, který mě kdysi podpořil v práci se stříbrem. Taky Futetku, která se asi před dvěma lety „náhodou“ objevila na trhu v Olomouci, kde jsem prodávala a měla jsem pocit, že je všechno moc těžké a raději to vzdám. Povyprávěla mi o svých začátcích, a když si prohlédla má dílka, tak řekla, že na TO mám! J Tímto ti Leni děkuji. Dále jsem si oblíbila obrázky Věry Kočky a roztomilé tlamičky keramických sošek od Muriel de Mour. Úžasných tvůrců je samozřejmě víc…

 Je ještě něco, co bys chtěla říct a já se na to nezeptala? Ven s tím…

Nevím, jestli se mi podaří myšlenku správně zformulovat, ale ráda bych řekla všem ženám, jak krásné jsou! Tedy jsme. A jak je důležité si dopřávat radost a obklopovat se krásou, třeba formou šperků J Pěstujme krásu a estetiku. Vraťme se k ruční tvorbě a naučme se ji ocenit. Je tolik šikovných lidí, tak proč kupovat milion kravin, které nám stejně nevydrží nebo se na ně doma práší. Někdo jistě namítne, že chce vlastnit více věcí nebo že nemá peníze. Fajn. Chápu tento pohled, nedávno jsem jej také měla. Teď mám raději méně věcí, ale kvalitnějších – ve skříni, v ledničce…

P.S. Odpovídání na otázky mě moc bavilo. Některá témata bych dokázala rozebrat i detailněji. Možná začnu psát blog J

Děkuji Ti za tvou ochotu nám pootevřít vrátka tvého života a přeji ti za celý klub cínařek spoustu štěstí a inspirace. Dag

Děkuji i já