Klub "Tvoříme šperky z cínu" je na Fleru už od září roku 2010. Je aktivní, pořádá soutěže, má vlastní profil Jak to vidí cínařky, ale ze soutěží a mnohdy ani z profilů se mnoho o členkách tohoto klubu nedozvíte. A tak jsme se to, coby správkyně klubu,  rozhodly napravit a každé dva týdny Vás seznámíme s jednou z nich a také si budete moci prohlédnout něco z její tvorby.

Budou se Vám představovat v pořadí jak přicházely do klubu, takže jako druhou tu máme cínařku s nickem  Abraka Gabra

 

 

 

Ahoj Gábino,

protože člověk je tvor zvídavý a zvědavý, tak tě chci trochu vyzpovídat, abychom věděli, kdo vlastně tvoří pod nickem Abraka Gabra.  Každý jsme odněkud a ty na svém profilu píšeš, že jsi z Kelče. Zavál Tě tam osud nebo tam žiješ od narození?

Asi bych to měla upřesnit. Nejsem přímo z Kelče. Jsem z Babic, které jsou součástí tohoto města. Je to tak malá vesnička, že o ní většina lidí nemá tušení. Nemáme obchod ani hospodu. Zato 2 a půl rybníku, 1 hasičské hřiště a 4 dvojčátka na 100 obyvatel.
Já pocházím z Bystřice pod Hostýnem. Do Babic jsme se přestěhovali k manželově babičce. Mělo to být jen přechodně, ale zabydleli jsme se a už tady žijeme nějakých 12 let.

 

  

 

 Tak Bystřici pod Hostýnem znám - bydlela tam spolužačka :-), ale Babice v Kelči jsou pro mne velká neznámá. Myslíš, že Tě místo, kde žiješ, nějak inspiruje v Tvé tvorbě? Nebo se utíkáš k nějakému vysněnému místu, jež je inspirací největší...

To si nemyslím. Možná, že mi (občas) přináší více klidu a prostoru na mou práci – to ano. Ale inspiraci přímo u nás doma nehledám. Ta přichází odjinud. Jsou to takové “nevyžádané“ impulzy a ty můžou přijít kdykoliv a kdekoliv. Inspirace se asi také odvíjí od různých osobních prožitků a životních zkušeností.

 

Provází Tě touha tvořit už od dětství? Anebo v Tobě tuto zálibu vyvolal někdo jiný nebo nějaká událost v Tvém životě?

Už jako malá jsem ráda kreslila, chodila jsem do “Lidušky“, a poté vystudovala SOU – obor keramika. Ač mě práce s hlínou bavila, tak mi tahle škola bohužel nenabídla přesně to, co by mě naplňovalo.
Až po x letech, kdy jsem se konečně usadila a měla jsem více času a chuti experimentovat, jsem si vzpomněla na dárek od spolužačky ze střední, což byl právě vitrážový šperk. Už dlouho jsem toužila po tom si tuhle techniku vyzkoušet (vlastně mě to vždycky táhlo spíše ke kovu), takže jsem nakoupila potřebnou literaturu i materiál a nadšeně se začala učit stylem pokus omyl. To nadšení mě ještě neopustilo :-).

 

   

Výroba šperků strohých tvarů s typickým "placičkováním" mě hodně baví a jsem ráda, že jsem objevila styl, který se stal pro mou tvorbu typickým. Technika je to dosti náročná na čas i preciznost.

 

 Tvé šperky mluví za tebe :-). Máš to štěstí, že máš svou vlastní dílnu nebo Ti k tvorbě musí stačit nějaký koutek?

Bydlíme v dost velkém domě na to, abych v něm mohla mít to své intimní místečko s pořádným osvětlením a silným odsáváním – tedy dílnu.
Ovšem pojem „štěstí“ je v tomto případě relativní, protože je vaše dílna dostatečně blízko na to, aby k vám kdykoliv zavítaly děti a vyžadovaly po vás něco, co v žádném případě nepočká! Pracujete v domě, ve kterém se vaše práce přímo úměrně mísí s hromadami špinavého či nevyžehleného prádla, nekonečnou hordou nádobí, každodenním vařením a od jara do podzimu prací na zahradě.
Takže se dost často oddávám snění o dílně mimo domov (nejlépe někde kde není mobilní ani wifi signál), kde mě nebude nikdo a nic rušit. Kam ráno odejdu, a bude mi šumák, že to v domě vypadá jako po výbuchu a že není navařeno. Domů se vrátím s vědomím, že jsem skutečně pracovala tolik hodin, kolik jsem potřebovala a chutí být opět „pečující matkou a manželkou“ :-)
Tenhle kolotoč zná asi většina lidí „postižených“ prací z domova. A většina z nich se taky najde právě v tomhle článku:

34 poznávacích znaků lidí, co pracují z domova :-)
http://cilichili.cz/blog/34-poznavacich-znaku-lidi-co-pracujou-z-domova/

 

 

Motiv rukou jsem poprvé ztvárnila už na začátku roku 2011

 

Výstižné, tak trochu to znám :-). Jen díky psovi, se kterým musím jít ráno ven, nejsem v tom pyžamu do oběda. Pomáháš si k soustředění na práci nějakou muzikou nebo máš ráda ticho a klid? A pokud něco posloucháš, co to nejčastěji bývá? Doporuč nám něco...

Ráda si pustím Český rozhlas. Mám ráda mluvené slovo, takže jsem si hodně oblíbila audioknihy, díky kterým mě to do dílny táhne, i když mám zrovna „kopr“. Nějaký napínavý příběh je ten nejlepší magnet.

Poslední dobou dávám přednost severským autorům např. Peter May, Lars Kepler, Stieg Larsson, Jonas Jonasson...
Mám toho naposloucháno hodně, od českých i zahraničních autorů. Těžko můžu vše vypisovat. Ale při práci dávám přednost psychologickým románům.

 

 A co knížky, filmy a ostatní umělecká tvorba – co tě dokáže nejvíc potěšit?

Dá se říct, že jsem odpověděla už u předchozí otázky - audioknihy prostě vedou. Občas si něco přečtu, ale na to už mi bohužel tolik času nezbývá. Někdy si zajdu na výstavu nebo do kina, na koncert i do divadla. Mám to štěstí, že bydlím nedaleko Valašského Meziříčí a tam se pořád něco děje.

 

     

Plastické šperky mě hodně baví

 

Dokážeš relaxovat stylem „hodím vše za hlavu“ a těšit se z něčeho, co není práce a pokud ano, co to je?

To dokážu vždycky po nějakém větším pracovním vypětí – například prodejní akcí „v terénu“ nebo po Vánocích. To jsem pak tak vyšťavená, že do dílny nevlezu třeba i týden. A obvykle je mi úplně jedno, co v ten čas dělám, hlavně že nepájím :-)

Ráda trávím volný čas se svou rodinou. Baví mě hrát si s dětmi a jezdit s nimi na výlety.
Vloni jsem se navíc začala učit včelaření. Je to pro mě něco úplně nového a lákavého. A doufám, že tomu budu brzo rozumět na tolik, abych si to mohla jaksepatří užívat a ne se bát, že mi to mé jedno včelstvo (v lepším případě) vezme roha :-)
Dalším mým koníčkem se stalo focení. Letos jsem si splnila sen a konečně tak můžu snímky pořizovat mou novou zrcadlovkou. Svou novou zrcadlovku jsem nejprve vyzkoušela na rodinných příslušnícíh - od té doby jim nedám pokoj :)"

 

 

  

 

Je nějaké slovo, citát nebo situace, co ti utkvěla v paměti tak, že jsi se k ní v průběhu života vracela a zůstala ti jako motto v tvém životě?

„Všechno zlé je k něčemu dobré“ a „chybama se člověk učí“.  A taky výstižné: „člověk míní, osud (děti) mění“ :-)

   

 

To poslední úsloví mám ráda ve francouzské podobě: Člověk plánuje a Pánbůh se směje. Stala se cínařina Tvou hlavní profesí, nebo se jí zabýváš, tak jako většina, až ve svých volných chvílích? A co na to Tví blízcí?

Cínování se věnuji naplno, tedy denně. Mám to štěstí živit se něčím, co mě baví – ač je to někdy hodně těžké. Mí blízcí už si pomalu zvykli. I když mám občas pocit, že by mě raději viděli jako matku, která si v zaměstnání odpracuje svých 8 hodin a pak už o práci ani nepípne a věnuje se jen a pouze rodině.

    

 

Zapojuješ nějak své blízké do činnosti kolem cínu, když je máš celé dny kolem sebe, nebo je raději zaháníš za desatero lesů, aby nerušili?


Pro vzájemný klid bych se „za desatero lesů a bůhví čeho ještě“ někdy nejraději odporoučela já sama. Na druhou stranu ale musím říct, že mi můj muž vychází vstříc a občas pro mě (za mě) udělá takovou tu fyzicky namáhavou práci. Dělá mi společnost i na některých prodejních akcích. Takže si nemůžu stěžovat (on by si to taky mohl přečíst :-)).

   

 

To mohu potvrdit, potkáváme se v Brně na Minerálech - kdykoliv jdu za Tebou na stánek, stojí tam Tvůj muž a říká "Gábina někde lítá" :-)).  Jak k tobě přišla informace o Fleru? A byla jsi rozhodnutá hned od začátku nabízet svou tvorbu takto přes internet? Jak jsi vymýšlela svůj nick?


To už si úplně nepamatuju. Ale byl to pro mě rozhodně impuls, abych zase začala tvořit.
Jako prodejce jsem chtěla, aby můj nick vystihl nejen mé jméno, ale taky něco ze mě a mé tvorby. Už od mala jsem tíhla k mystice, tak asi proto jsem zaklínadlo „abrakadabra“ jen lehce poupravila, aby splňovalo mé záměry. A to se myslím povedlo – je snadno zapamatovatelné a myslím, že i výstižné.

 

Překvapili tě někteří nakupující svými reakcemi? Co nějaká „veselá historka z natáčení“?

Baví mě sledovat reakce lidí na mé zboží, když prodávám „naživo“. Mám například vystavený šperk, dle mého názoru, s jasně danou kompozicí, a přesto v něm mnohé zákaznice vidí něco zcela jiného a mají z něj úplně jiný pocit, než jaký byl můj záměr – občas je to docela sranda.
Zažila jsem toho už hodně, potkala spoustu zajímavých lidí jak ze strany zákazníků tak i kolegů. S některými jsme se spřátelili.
Prodej naživo mě baví. Vždycky mě potěší, když lidi mou práci poznají (rozeznají) v záplavě kolegů. Nebo když přijdou a řeknou, že mě znají z Fleru. Někdy mi píší velice milé zprávy (jen já nemám tolik času vždy včas odpovědět, což mě mrzí).
Mám na zákaníky/ce štěstí a moc si toho vážím.

 

 

 

Ano, taky mně občas vyrazí dech,  co ve výrobku zákaznice vidí :-), mám dokonce jednu nepublikovatelnou historku :-). Přišel Ti někdy nějaký požadavek, který byl pro cínařinu neuskutečnitelný? A jak jsi jej vyřešila?

Pokud je požadavek skutečně „neuskutečnitelný“ tak práci odmítnu. Už se mi to stalo – a bylo to převážně z technických důvodů. Prostě technika, kterou pracuji, s ohledem na kvalitu neumožňovala velikost nebo stálost/pevnost šperku.
Jindy mám však výzvy ráda.

 

Jsi členkou klubu Tvoříme šperky z cínu a ten je aktivní v soutěžích na různá témata. Pomáhá ti to posouvat hranice Tvé tvorby dál, nebo si jedeš po své linii a témata zpracováváš podle svého gusta?

Témata, ať soutěžní či nesoutěžní, zpracovávám vždy podle svého gusta.
Ale je pravda, že mě někdy soutěž dokáže nadchnout, odložit tak právě rozdělanou práci a pustit se do něčeho nového.
Převážně v mých cínařských začátcích byly pro mne hnacím motorem.

 

 

 

Máš nějaké sny, co se týče Tvé šperkařské profese? Chtěla by jsi pracovat i s jinými materiály a jinou technikou? Je na Fleru někdo, kdo ti svou prací učaroval?

Baví mě kombinovat různé materiály. Tomu bych se chtěla věnovat víc. A taky bych se ráda pustila do větších plastik.
Nějaký čas v hlavě nosím jedno zajímavé téma/projekt. Snad najdu čas na jeho realizaci a třeba i výstavu
Trochu mě trápí některé technické záležitosti při výrobě určitých šperků, kterým bych ráda přišla na kloub a dotáhla je tak k naprosté dokonalosti..

Co se týče Fleru, je tady spousta lidí co mi svou tvorbou učarovali. Nejčastěji jsou to keramici :-)

Nedivím se, když jsi to vystudovala :-).

Děkuji Ti za tvou ochotu pootevřít nám vrátka tvého života a přeji ti za celý klub cínařek spoustu štěstí a inspirace Štěstí.   Zuzka