Jak už holky nastínily:
Vzhůru do Stromovky, Satalic a ještě dál...!
Ve Stromovce potřetí - Léto s Panterem pokračuje
ve Stromovce bylo živo! :)
Ale pěkně od začátku:
Zpočátku to vypadalo, že se sejdeme odpoledne - bude dobré světlo a navíc budu mít hlídání. Jenže postupně se ukázalo, že většině se hodí dopoledne, respektive ráno. Sice vím, že s mým malým zvířetem toho moc neudělám, ale důležité bylo přece setkání. A tak jsem potvrdila sraz v devět ráno. Před Výstavištěm s cílem Stromovka.
Cíl nebyl vybrán nijak náhodně. Ohlášeno bylo vícero dětí a navíc zeleň bývá vděčným pozadím pro téměř jakékoli fotografie. Měla jsem vyhlédnuto jedno větší hřiště, s restaurací a spoustou zeleně okolo.
Ráno jsme vstávali do mlhy, která by se dala krájet. Netvrdím, že jsem ji čekala, to ani v nejmenším. Spíše mě napadlo, že i to by mohlo mít zajímavé výsledky. Podstatné bylo, že nepršelo. S vypjetím sil jsem doběhla (s kočárem) tramvaj a jeli jsme. Z konečné na konečnou :))
U výstaviště již čekala paní B. s dětmi a Zuzka. Terezka psala, že dorazí, co nevidět, a Lydie, že trčí někde v zácpě. Než všichni dorazili, nepodařilo se naštěstí žádnému z dětí ani dostat do kašny ani zmizet z dohledu. Vyrazili jsme tedy do parku. K hřišti, kde se s trochou štěstí děti aspoň na chvíli zabaví.
Hřiště jsme našli (sláva, mapy v mobilu fungují skvěle :)), bylo tou dobou příjemně prázdné. Děvčata smutně konstatovala, že restaurace má ještě zavřeno, tudíž si musí na kávu počkat. Nejprve jsme udělaly ono společné foto. Na trampolíně - prostě se jí nedalo odolat.
Z trampolíny bylo na děti pěkně vidět.
A šly jsme na to - nejprve Lydie rozvinula své šátky, já ochotně stála modelem (jakožto jediná s bílým svrškem). Dítě si hrálo ve vláčku.
Následně jsem zkoušela něco nafotit i já. Situace vypadala zhruba následovně:
"Něco si vyber, Lydu, cokoli se Ti líbí."
Nasměrování modelky, dva tři cvaky... "Kde mám dítě?" (Řečnická otázka následovaná rozhlížením se kolem.) "Aha, ještě ve vlaku, prima :)"
Další tři cvaky.
"Kde mám dítě?"
"Tady za lezeckou zdí. Pojď sem, k nám, ať na tebe vidím." (přinesouc vzpouzející se dítě)
"Jasně, vem něco dalšího." Opět dva, tři, maximálně pět cvaknutí foťákem. Hřiště se začalo plnit dětmi.
"Kde mám dítě?" Dát dítěti zářivé tyrkysové kalhoty se ukázalo jako velmi dobrá volba. Nejen, že jsou nepromokavé, takže přestály výlet do kaluže, ale hlavně jsou v chumlu dalších dětí pěkně vidět.
"Až tady vzadu u hradu, jo?" Dítě přinesené opět zpět k lavičce s věcmi se jako zkoumat další kočárky, které tam mezitím přibyly. "Prosím tě, nechej to, to není naše." "Banán? Já pro tebe dneska žádný nemám miláčku." (Chtěla jsem mu vzít broskev, leč ta nás opustila trochu předčasně, a po cestě zrovna žádný krám nebyl... Rozhodla jsem se tedy koupit banán od maminky, která jich měla vícero...)
Takže se vylepšila na "Kde mám dítě? Na, kousni si banánu."
Mezitím se mými šperky ověnčila Terezka:
|
|
|
Zprava? Nebo zleva...? Ještě detail!
Najít dítě, přitáhnout dítě, nakrmit, propustit a fotíme dál.
Terezce to moc slušelo. Co tu máme dál? Jedna Lydie a raketa letící ke hvězdám:
"Holky, ještě si někdo vezměte ten hřebínek, prosím." Volám na holky shánějíce se opět po dítěti. A, tady je, zrovna běží směr kaluž. Odlov úspěšný.
Prý to bude lepší na holčičky. Ano, samozřejmě, vyfotíme obě, aby to jedné nebylo líto. Zde teda, koťata Bláhovic:
|
|
Tak co, které sluší více? Taky nevíte, co? Já myslím, že vlasy nevlasy, sluší moc pěkně oběma kočičkám.
Dítě, kde mám zase dítě? Ha, rozhrnuje kamínky pod lanovým bludištěm a trampolínou. Ten teda bude vypadat...
Ještě tady máme jednu Lydii...
A už slyším ten nešťasný pláč mého malého zvířátka, které se unaveně shání po mamince. Čas letěl strašně rychle a vůbec se nedivím, že už nemůže. Maminku vidí a tak se rozhodl vlézt si do kočárku.
Pózuji ještě Zuzce s kabelkami a pak už běžím ke kočárku. Miláček tam spořádaně sedí, napůl leží, našel si dudlíka a už se řítí do krajiny snů. Vezmu ho ještě vyčurat a už pojedeme.
Teda popojeli jsme. Ven ze Stromovky, kde jsme pak ještě chvilku postávali a debatovali... chvilka byla delší a delší a mně už notně škrundalo v břiše. Přemluvila jsem tedy Lydii ještě na společný oběd a pak už jsme se každý vydali svým směrem.
Nakonec vše vyšlo skvěle. Sluníčko vykouklo až kolem jedenácté, takže světlo na focení bylo tak akorát. Mé dítě bylo zlaté a přestože nespalo, zvládlo se krásně zabavit samo, aniž by to mělo nějaké větší následky. A ačkoli se mi ke konci už klepaly nervozitou ruce, žádná fotka nebyla rozmazaná.
Díky holky a doufám, že to někdy zopákneme!
Další Panteří setkání můžete navštívit také v blogu:
Narozeniny trojhlavé saně aneb léto s panterem
Když se potká LÁSKA ke kozím sýrům
Setkání na zahradě aneb Léto s Panterem
PINK(lé) království aneb LÉTO S PANTEREM ♥
Na trampolínu může každý! aneb Léto s Panterem
Potkali se u kombajnu, aneb Léto s Panterem
Vzhůru do Stromovky, Satalic a ještě dál...! aneb "Léto s Panterem"
Masožravky láčkovky a Léto s Panterem
