Většina z nás, kteří jsme zakotvili ve velkém, barevném a inspirujícím světě Fler (ať už dříve, nebo později), jsme mu také propadli. Zakotvili jsme v nějakém tom klubu, máme svůj okruh známých zde a tak si mezi sebou řekneme, jak to s tím tvořením máme.

Většina technik tvoření má v domácnosti své specifické znaky. Tak třeba švadlenky debatují nad tím, kde všude nacházejí nitě a odstřižky, korálkářky zase znají, jak se za hlasitého klení najde zatoulaný korálek, na který zrovna někdo šlápl. :-)

Všichni taky známe focení, kdy s výrazem šílence a zoufalstvím v oku sháníme to nejlepší místo a světlo, pro tu nejskvělejší fotku (zvláště pak v zimě)! :-)

Náš hlas v diskuzích a vlastně všude tady jde slyšet, ale což takhle dát hlas i našim partnerům? Těm, kteří s námi žijí, podporují nás a možná občasně i trpí odlivem naší pozornosti od nich a domácnosti?

Poprosila jsem tedy o pomoc pár kreativních bytůstek, aby zapojily své partnery, kterým tímto velmi děkuji za spolupráci a dovolili nám alespoň malinko nahlédnout do toho, jak to vidí oni.

 

   Leroka (textilní tvorba) – odpovídá manžel Roman

  Martiina (šitý šperk) – odpovídá manžel  Roman 

    Tsunami handmade (textilní tvorba) – odpovídá partner Petr

   Von Hanke  (stojánky na šperky, dřevovýroba) – odpovídá manželka Andrea

   Boeink (šitý šperk) - odpovídá manžel Radek

 

Když jste potkali svého partnera, byl už „postižen“ tvořením?

Leroky Roman : Trochu ano, ale ne v té míře, jako nyní. V tu dobu to bylo pouze šití pár hadříků na děti, sem tam něco na sebe a také sem tam umotaný nějaký svetr či čepice … ale to už je víc jak 30 let.

Martiiny Roman: Ano, i když asi ne do takové míry.

Petr: Nikoliv. Procházela zrovna netvořivou a dlouhou přestávkou. Jeho „postižení“ se začalo projevovat malinko později výrobou korálků, náušnic a různých módních doplňků.

Andrea: Ano, ale bylo to tvoření jiného charakteru. Tou dobou se u nás hlavně stavěly modely letadel. V praxi to vypadalo asi tak, že se několik týdnů stavělo letadlo, které pak po prvním letu uletělo neznámo kam, nebo v lepším případě přežilo několik málo letů a pak přišla havárie a stavělo se znovu.

Radek: Probůh..ne!

 

Jak se Vašeho partnera k tvoření přivedlo?

Leroky Roman: Nechuť kupovat výrobky vyráběné jinde než u nás v Čechách – a to jak ty levné a tím nekvalitní, tak ty drahé – předražené

Martiiny Roman: Nejspíš genetika.

Petr: K „postižení“ jej přivedla zřejmě touha po něčem novém, neobvyklém, co nemá jenom tak někdo, a v neposlední řadě si myslím, že i malinko nuda.

Andrea: V podstatě jsem využila svého zručného manžela k výrobě stojánku na šperky, kterých jsem ulovila na Fleru spoustu a neměla je kam dát. Martin zrovna nestavěl žádné letadlo, takže byl pohotově zaúkolovaný výrobou stojánku.

Radek: Zajímavě položená otázka....asi se pekelně nudí.

 

Co Vás na tvoření Vašeho partnera nejvíce oslovuje, či se líbí?

Leroky Roman: Nadšení s jakým pracuje, odezvy zákazníků a touha splnit si svůj sen.

Martiiny Roman: Konkrétní korálkové výrobky.

Petr: Nejvíce se mi líbí ta radost z výroby něčeho nového, nových vzorů, látek, designu.

Andrea: Nejvíc mě oslovuje asi to, že stále překvapuje novými věcmi.

Radek: Kdo si hraje nezlobí.

 

… a naopak, jaké jsou úskalí života s kreativcem neboli lidově řečeno, co Vás na tom „štve“?

Leroky Roman: Že občas máme připálenou večeři či oběd :-)

Martiiny Roman: Korálky kam se podívám. Na zemi, v posteli, v jídle. Narafičené jehly do nejpravděpodobnějších míst k usednutí.

Petr: Pořád se něco shání, něco došlo, je třeba něco objednat, někam zajet, něco vymyslet … ;-) Občas pozdní oběd a do postele ji večer už taky nikdo nedostane ani heverem :-)

Andrea: Někdy mě trochu rozčiluje jeho „neschopnost myšlenku udržet a neschopnost myšlenku opustit“. Tím chci říct, že si nepamatuje běžné provozní záležitosti naší rodiny a zato se velmi často v popředí jeho myšlenek objevuje Fler.

Radek: Věčně se vzteká, věčně jí něco nejde a věčně hledáme (všichni) jehlu.

 

Inspiruje Vás to natolik, že máte chuť taky tvořit rukama?

Leroky Roman: My jsme si podobní jako vejce vejci – já mám dřevo a žena hadry J

Martiiny Roman: Nikoliv, má obrana je skálopevná.

Petr: Někdy ano. Třeba z donucení komoru na látky a materiál :-)

Andrea: Rozhodně nejsem tak šikovná, jako manžel. Jsem spíš takový snílek a rozhodně vím, kde jsou mé meze, takže spíše výrobky navrhuju a vlastní výrobu nechávám na něm.

Radek: Ne!!!

 

Co podle Vás vašeho partnera na tvoření nejvíce baví a naopak nebaví?

Leroky Roman: Baví jí snad úplně všechno – nevím o ničem, co by jí nebavilo

Martiiny Roman: Baví ji chlubit se výsledkem. Nebaví: když se stane, že výrobek není podle jejích představ, nebaví ji ho předělávat.

Petr: Baví ji tisk na bavlněné panely a to jak vlastní nápady uplatní do výrobků. Nebaví  ji když zjistí, že jistý druh materiálu v naší republice nesežene a brblání lidí k ceně výrobku. :-)

Andrea: Nejvíc ho vždycky baví, když dělá něco poprvé a prozkoumává neprobádané vody. Nemá rád rutinu.

Radek: Nejvíc ji baví, když se jí něco povede a nejvíc ji nebaví, když zašantročí jehlu.

 

Máte pocit že kreativní práce, či handmade, je „diagnóza“?

Leroky Roman: Rozhodně – ale je to nádherná diagnóza :-)

Martiiny Roman: Zatím ne, možná v budoucnu.

Petr: Je to styl života, obživy…. A dá se to nazvat také „diagnóza“

Andrea: Asi jak kdy a jak u koho. Ale jak už jsem výše zmínila, vzhledem k jeho neschopnosti myšlenku opustit, je to u nás možná na tu diagnózu.

Radek: Tak lehčí postižení to bude.

 

Kdybyste měli neomezené fyzické či finanční možnosti, jak byste, v této kreativní činnosti partnerovi pomohli?

Leroky Roman: Zaplatil bych ženě dlouhodobě reklamu v mediích

Martiiny Roman: O tom radši nepřemýšlet!

Petr: Vlastní dílnu s tím nejlepším vybavením a ty nejlepší materiály.

Andrea: Pořídila bych mu dvoupatrovou dílnu, protože tu stávající už stihl zcela zaplnit vším možným. Ovšem jak ho znám, zanedlouho by svými poklady zaplnil i druhé patro. V každém případě finanční možnosti jsou omezené, takže si asi bude muset v dílně uklidit.

Radek: Koupil bych jí korálků ať už má konečně nasysleno.

 

Co byste Vašemu partnerovi a jeho firmě/značce přáli?

Leroky Roman: Aby se jí povedlo splnit si svůj sen se vším všudy – aby měla známou značku, aby když se řekne „leroka“  a nebo když někdo uvidí zelený čtyřlístek tak, aby si všichni lidé (nebo alespoň hodně lidí) vybavili .. aha to jsou ty „pěkné hadříky“.

Martiiny Roman: Pravidelné vykřičníky.

Petr: Aby se jeho značka vryla nesmazatelně do podvědomí lidí a dlouho v něm zůstala v tom nejhezčím smyslu slova a myšlenky.

Andrea: Ona je to spíše naše značka, protože tvoříme společně a jméno má po mně. Manželovi jednoznačně přeju, aby mi co nejdéle vydržel. :-)

Radek: Ať vzkvétá!

 

Který výrobek z tvorby, byste Vy osobně vybrali jako nejlepší? (Prosím zadat odkaz na výrobek)

Leroky Roman: To je těžké vybrat jenom jeden, ale když má být jen jeden, tak tady je- kabelka designová s mašlí 

Martiiny Roman: zářivý klenot

Petr: za mně určitě ručně malovaná taška "City" - Technics

Andrea: Tak to je hodně těžké rozhodování, ale asi by u mě vyhrály Květy. Všechny mé úlovky z Fleru se na ně přehledně vejdou. Je mi ale jasné, že můj muž by hlasoval spíše pro naše pera.

 Radek: Tile.. náramek