V roce 2015 jsem vyčerpaná utekla z práce v korporátu, odpočívala "na pracáku", pozvolna začínala s účtařinou na volné noze a snažila se srovnat si v hlavě, co dál...

Tehdy se na mě obrátila kamarádka, jestli bych jí neporadila s výběrem korzetu... Nebo jí ho rovnou neušila. Kdysi jsem se tím zkoušela živit... Podnětu jsem se chytla, výrobu korzetů jsem dřív milovala a u stroje jsem neseděla už tááák dlouho!

A tak jsem se po 2,5 leté přestávce vrátila ke své dřívější lásce, budování korzetů, a znovu jsem se do té práce zamilovala. Nízký korzet pro kamarádku Teseu z nádherného brokátu mi byl velmi příjemným návratem - mám ráda výrazné a zajímavé kousky!

Hurá do práce!

Nejdřív je potřeba zkounstruovat střih. Jak je vidět, náčrtky do notýsku mi stále moc nejdou. Zato střih mi i po dlouhé pauze z ruky vyklouzl s lehkostí, jako kouzlem.

Střih - Tesea

Obrysy dílů jsem na výstužné plátno obkreslila gelovkou. Protože to stejně bude schované uvnitř a hlavně je to přesnější, než křída.
Použitý kepr může mít u extrémně stahovacích korzetů úskalí způsobené asymetrií vazby. Na běžné korzety pro příležitostné nošení ale úplně stačí.

Připraveno na zkoušku: Vrchní strana (ta, na kterou později přijde vrchový materiál).
S bytelným zipem místo háků a zkouškovým šněrováním ustřiženým ze starého korzetu.

Pohled na totéž z druhé strany: Vnitřní strana (ta, která bude vidět zevnitř korzetu).

Tesea si na korzet přinesla úplně naprosto boží látku. Čili jsem omdlela hned dvakrát v jeden okamžik:
1. omdlení: Ohromně ráda šiji barevné a zajímavé korzety a nad touhle látkou jsem se celou dobu rozplývala. (Jedná se o brokát od Sartor Bohemia ve složení 50% polyester, 50% viskoza.)
2. omdlení: Z představy té hromady práce navíc kvůli polohování. Všimněte si těch červených kol na vnitřku výstuže - to je práce na rozvržení vzoru a test, jak to bude vypadat v kontextu jednotlivých dílků.

Kromě toho si na přední části korzetu (ta půlka vlevo) můžete všimnout zaznačených úprav tvaru vrchního a spodního okraje po zkoušce.

Vzor rozvržen, polohování rozmyšleno - teď ještě vyměřit, našpendlit, a ... stříhat.
Navíc je tu krásně vidět ta božská látka

Díly vrchového materiálu po podlepení lepicím plátnem a sešití.

Vsazené háky! Už začíná vykukovat výsledná tvář. Kromě předního středu s háky jsou jinak vnitřní a vnější vrstva v tuto chvíli ještě zcela volné, nijak nespojené.

*Vidíte ten červený koberec, který se objevil v pozadí? To je známka toho, že jsem korzet došívala na návštěvě u Anique Mirée, od které jsem se výrobu korzetů kdysi učila :) Díky za azyl!

Po slícování a sešití vrstev, prošití tunýlků na kostice a zarovnání horního a spodního okraje.

Anique fotí svůj boží dort, Soňa vychutnává magickou kávu, Eliška se tulí ke špalku, čumák zabořený pod moji nohu (nejradši by mi vlezla pod sukni, ale já mám zrovna kalhoty...) a já? Já roztahuju dírky na průchodky a zatloukám, zatloukám a zatloukám.

Hotovo! Lemováno šikmým proužkem ze saténu z přírodního hedvábí.

Následují dvě ze tří uměleckých fotek od Anique, která tak krásně fotí. Ta holka má zlaté ruce ať vezme do ruky cokoliv! (Třetí její fotka je ten pokus nahlédnout pod háky, který je úplně nahoře v záhlaví článku.)

Detail průchodek: Ty dvě uprostřed jsou blíž schválně - nachází se přesně v pase, kde je korzet i šněrování nejnamáhanější a vychájí jimi smyčky, pomocí kterých se korzet utahuje.

Celkový pohled - tedy alespoň na pravou polovinu korzetu.

A nakonec na spokojené majitelce.

Tak co, zkusíte to teď také?

Uložit

Uložit

Uložit