Jak jsem ke třem kočkám přišel

Jsem majitelem tří zvláštních koček. Kočky jsem předtím nijak zvlášť rád neměl. Ale neměl jsem ani nic proti nim, jen se mým životem zatím moc neprolnuly. První kočka ke mně vlastně přijela jen na návštěvu s mým kamarádem. Několik týdnů u mne bydleli on i Cácora, tak se ta dvouletá kočičí dáma jmenuje. Kamarád se pak odstěhoval a kočka mi zůstala. Zabydlela se tu, i když je původně z Prahy. Lovila myši, lezla po stromech a byla jako v ráji..

Druhá do sbírky přibyla Rubína. Švagr jednou přijel na oslavu, ale i s krabicí, v němž bylo zavřené zuřící tvrdohlavé kotě. To jsem ještě tenkrát ale nevěděl. Její dospívání probíhalo za četných tahanic, křiku a jiných půtek, kdy jsem měl ukousané konečky tkaniček od bot, kdy jsem s kotětem probděl noc, protože v nestřeženém okamžiku sežralo kousek mikrotenového pytlíku a blilo a blilo...

Třetí kočka, tedy kocour, Mikeš, moudrý to pán, ke mně přirostl také náhodou. Onemocněla mi babička, a nemohla se o kocoura už starat. Zůstal několik týdnů sám v prázdném domě, kdy ho krmili sousedi a bylo mu smutno. Jel jsem si do babiččina domku vyzvednout nějaké věci a kocour se na mě přišel podívat. Obvykle se nemazlil, ale teď byl na klíně cobydup. A nechtěl slézt... Dal jsem ho tedy do auta a vyrazil na cestu 150 km domů. Mikeš se bál, dvakrát zmizel v kufru auta, ale hned se vrátil, protože vzadu to zřejmě bylo ještě horší. Uvelebil se tedy na předním sedadle auta vedle mne a spal.

Tak jsem měl najednou kočky tři. Srůstání všech tří osobností bylo někdy náročné. Hlavně na moje nervy. Cácorka je tvor nesnášenlivý a ač obě dvě ostatní kočky měly blechy, ona ani jednu jedinou. Taková je to dáma, hlavně se k těm nízkým blechatým stvořením moc nepřibližovat :-) Mikeš u mne trochu ztloustl a naučil se v prvních týdnech používat kočičí záchod. Nesměl ven, protože by utekl nebo se ztratil, když to tu ještě neznal. První dny sice vyhrabal v kočkolitu jamku, usedl, ale kočičí zadek zůstal mimo záchůdek a ho..no bylo na podlaze vedle bedýnky... Trpěl jsem, ale vydržel. Odměnou mi bylo to, že kocour od prvního dne adoptoval pubertální kotě a jal se ho vychovávat, čímž mi ušetřil spoustu práce a času. I myši ho naučil lovit. Měl to až tak vychytané, že Rubína ulovila myšku, pochlubila se s ní a pak ji mrtvou nechala na chodbě pod prahem. Kocour si počkal až odejde a milý myší úlovek blaženě sežral...

Příště povídání Jak jsem učil kočky prolézat kočičími dvířky.

Jmenuji se Honza a chci Vám sem tam něco vyprávět. Mám zde na Fleru obchod U Lípy - materiál (s minerály, bižuterními komponenty, korálky a dalším, nahlédněte...).