Rozhovor pro časopis CREATIVE AMOS,roč. jaro 2012 (ptá se šéfredaktorka Michaela Šmikmátorová)

-Jak tě napadlo dělat panáčky fusekláčky a komu patřil první kousek?

 První Fusekláček vznikl roku 2008 , dělala jsem jej pro prvního syna.Panáček měl hlavičku a dlouho jsem nemohla přijít na to, z čeho vytvořit nohy...a pak to přišlo tak nějak samo:-) Prostě jsem využila toho, čeho jsem měla doma dostatek – dětských ponožek.Tak vznikly moje recyklace.Prototyp byl na světě – od té doby se stále mění a vyvíjí : může být čímkloi.Dělám Fuseklačky Andělky i Fusekláčky Drsoně...Holky,kluky,malé i velké.

- Jak panáček vzniká, jak dlouho ti trvá jeden kousek?

Doba vzniku je různá, podle toho, jak je Fusekláček velký...nejnáročnější jsou Andělky...s těmi si opravdu hraji, mají i křidýlka, která si sama vyrábím.Nepoužívám žádné komponenty – všechno je práce jen mých rukou.Ty trvají třeba dvě a půl hodiny.

  ...miluju,když je dělám,miluju,když myslím na to,komu přijdou do rukou,miluju,když chvíli sněmují-než se rozprchnou každá někam jinam...

- Čím panáčky plníš, jestli to není tajné?
Fusekláčci jsou plněni převážně dutým vláknem.Zkouším ale i jiné varianty – vlnu, fleesové odstřižky, nebo polystyren...nově bych chtěla také používat vlastnoručně vypěstovanou levanduli (doufám,že bude letos dobrá úroda :-) nebo kuličky.Nezdá se to, ale aby měli pěkný tvar, spolykají výplně docela dost.Takež i zde používám částečně recyklaci.

   - Co dalšího kromě panáčků a panenek z ponožek vytváříš? 

Kromě Fusekláčků vytvářím z ponožek v podstatě všechno, co si moje děti usmyslí.Staršího baví příšerky, mladšího zvířátka...v naší sbírce najdete Housenku, Sněžného muže, autíčko, ale třeba i variaci kapitána von Hergota.Příšerek a potvůrek máme opravdu velký výběr.S jedním okem, se třemi, s mnoha...:-)

  - Z čeho mají panáčky oblečky, dají se převlékat?
Fusekláčci už nejsou výhradně o recyklaci, na oblečky používám spoustu nových ponožek a látek, českých i zahraničních, starých i nových, obyčejných i designových.Jak je potřeba, jak si Fusekláček nebo Fuseklačka sami řeknou.Převlékat se zatím nedají, přeci jen to není u nich moc praktické, ale není to problém, i to mohu na přání udělat.

- Pro koho jsou tvoje hračky určeny?
Fusekláčci jsou určeni pro všechny věkové kategorie, pro malé i velké děti.Pro miminka i pro dospělé, kteří se cítí být dětmi, co mají rádi vtip a neokoukané věci.Plním různá přání – už jsem dělala Fuseklačky pro roztleskávačku nebo pro fanynku Upírek. Andělky si kupují jak maminky pro svá miminka, tak pro sebe, ale i 40ti leté dámy.Jsou to talismany, ochránci, průvodci, kamarádi do deště, společníci na cestách, důvěrníci...sice vypadají,že neumí do pěti počítat, ale jsou velmi empatičtí.Jsou tu proto, aby pomáhali.

...nejsou to skvostné dámy "tildičky" , jsou to uličnice rozcuchané,občas trochu umolousané a neupravené-a takové je mám ráda,tak mi přirostly k srdci...jsou to obyčejné české skromné šípkové růžičky vedle ušlechtilých anglických a francouzských růží...(ach,jak ráda bych je měla na zahrádce!!:-)

 A Andělky...?

  ...jsou tu pro to,aby na sebe vzaly vaše trápení,aby byly kamarádkami,čekající až nebudete moct,až starostí bude moc...

 ...až přijde chvíle,kdy byste chtěly od všeho a od všech utéct,až vám nikdy nekončící nepořádek a rošťárny dětí přerostou přes hlavu...

 ...až přijde každodenní stereotyp a shon...pak se usmějí a chvíli to vezmou za vás,pomůžou táhnout tu káru dál a dají vám naději,že to zvládnete...

 ...nepoví nikomu o vašich slzách a každou drobnou radost stonásobně zvětší...jsou to důvěrnice a kouzelnice,rošťandy i lumpice...jsou jako vy...

 ...tak až si chvilku sednete,dáte nohy nahoru,mrkněte na ni,a ona bude vědět...

 ...že je to její chvíle a ona začne pracovat...

 ...aby vám vrátila radost každého okamžiku,aby vrátila radost z tvoření a radost z dětí,abyste každý den našly sílu k úsměvu a dobré náladě...aby jste měly dost síly a energie posílat tu radost a lásku dál...

 ...jsou tu proto,abyste se nezapoměly stále smát a hrát si...

 ...stvořila jsem je,aby přinášely radost a staly se osobními talismany,strážci vzpomínek a zážitků,památkou na lidi,ketré jsme měli rádi...

- Jaká část práce je pro tebe nejzábavnější?

Nejzábavnější je,když mi pod rukama začíná ožívat, když dostává tvář a ten svůj odzbrojující, důvěřivý všeřešící a vševědoucí úsměv.To se vždycky začnu usmívat také a hned si rozumíme.Navážeme kontakt a přátelství a já se pak s každým trochu těžko loučím – ale na druhou stranu s radostí, že se vydává obšťastnit někoho dalšího.A ty zpětné ohlasy jsou krásné a kolikrát dojímavé.To mně na tom těší nejvíc.Mslím,že se podařilo to,co jsem si usmyslela – dát hanlivému výrazu „fuska“ jiný, milejší a přívětivější význam.Je v tom moje symbolika, že i z něčeho ne zrovna na první pohled zajímavého může vzniknout něco pěkného, srdci blízkého.A pak – „ponožkáče“ dělá kde kdo...“fusekláčky“ jenom theresička :-)

                                                      https://www.fler.cz/theresicka