Průměrný učitel vykládá, dobrý vysvětluje, vynikající učitel předvádí, veliký učitel inspiruje.

William Ward

Občas cítíme, že to, co umíme v našem řemesle, nám přestává stačit. A jak se říká, když je žák připraven, učitel se objeví. Pro mě se takovým učitelem stala ruská umělkyně Lilia Marchenko. Celý minulý týden od pondělka do soboty jsme pracovali v jejím ateliéru v ruském městě Vladimir.

Lilia se věnuje hedvábné floristice (Hedvábná floristika je umění tvorby květin z hedvábí. Samozřejmě, nemusíme tvořit z hedvábí, ale žádný jiný materiál nedá tak nádherné barvy a unikátní pocit „živé“ květiny.), je diplomovaným specialistou tvorby růží školy Somebana legendární Sayoko Yasuda, má ale vlastní styl a její tvorba je neopakovatelně jedinečná.

Umí být přísnou a pochválit (pokud zasloužíš Úsměv) vysvětluje a vyžaduje pochopení chování a vlastností různých látek, barev, nástrojů, nezůstává u botanického tvaru květu, ale přidává mu vzhled uměleckého díla.

Zajímavá je samotná technika hedvábné floristiky. Umělé květiny vyrobené průmyslovým způsobem si nikdy nespletete s hedvábnou floristikou. Na začátku je jen kus bílé látky. Tu buď naimpregnujete sami, nebo koupíte již naimpregnovanou (vyrábí se v Japonsku). Pak vystřihnete potřebné dílky (okvětní plátky, lístečky, látku na omotání stonků atd.) a vybarvíte je.

Tady je důležité si pamatovat, že výsledný květ je vlastně obraz, který má mít hloubku. Takže vybarvujete tak, aby odstíny dílků pomáhaly vytvořit dojem skutečné květiny. Některé okvětní plátky a skoro všechny lístečky potřebují zesílit, takže se spojí s další látkou a mezi ně umístíme tenké drátky pro snadnější tvarování. Ale skutečné tvarování přijde potom. Speciálními nástroji se všechny díly tvarují tak, aby vznikl nejen tvar květiny, ale i dojem pohybu ve větru.

Pak stačí vše spojit do celku, dotvarovat květ pomocí drátků v dílkách a umělecký výtvor je na světě.

Výsledkem týdenní práce jsou 4 nádherné květinové kompozice.