Jako malá jsem vlastnila talířovou soupravu s obrázky po okrajích a na středu dna talířku. Dodnes si pamatuji, jak mě babička nebo maminka povzbuzovaly „až to všechno sníš, uvidíš obrázek“ a skutečně, po chvíli se pod ubývající krupicovou kaší začal objevovat obrázek pana doktora a zvířátek. Hluboký talíř z této sady mám skovaný v hedvábném papíře, bohužel rozbitý ……  Začala jsem pátrat, kde se u nás Doktor Bolíto vlastně vzal a tady jsem našla odpověď: Zdroj: http://citarny.cz/index.php/knihy-lide/autori-a-knihy/spisovatele-a-knihy/2251-walpole-doktor-bolito-dolittle  „Anglický spisovatel Hugh Walpole (1884-1941) byl poutavý vypravěč a kdysi autor zajímavého úvodu k desátému vydání jedné z biblí dětské literatury, Příběhů doktora Dolittla (1920) od Hugha Loftinga (1886-1947). Knihy, která se stala světovým bestsellerem.Také v českých luzích kniha vyšla, poprvé roku 1925 v překladu Žofie Pohorecké a pod sáhodlouhým titulem "Příběh doktora Málodělala, jenž jest kronikou neobyčejného života doma a překvapujících dobrodružství v cizích zemích. Doposud netištěno. Vypravuje Hugh Lofting. Ilustruje spisovatel. Všem dětem, dětem léty i dětem srdcem, připisuji tento příběh"........ Vraťme se do roku 1925, kdy se u nás Dolittle vynořil poprvé a kdy vyšel rovněž v Rusku, byť ne v původní podobě, ale jako vcelku zdařilý plagiát z pera Korněje Ivanoviče Čukovského (1882-1969) alias autora, který všechno měnil a měnil, až vyměnil. Alespoň v Loftingově knížce zacházel tak prakticky se vším. Metoda přetavování „zlé, buržoazní literatury“ k potřebě nového sovětského zřízení nebyla jistěže v novodobém Rusku nijak neobvyklá. A zvyk obcházet takto autorská práva se v Rusku do jisté míry udržel i později, jak dokládá ještě tamní variace na Harry Pottera z pera Dmitrije Jemece, jehož Táni Grotter o poletující, udatně čarující sirotě poznamenané na tváři se okolo Moskvy prodalo hodně přes milion kusů (a vzápětí tam uspěla i parodie Porri Gatter). Ale k Loftingovi. Zatímco před válkou u nás aspoň začal vycházet, po ní už přišel jen zmíněný sovětský plagiát Doktor Bolíto. Aspoň že jej ilustroval Josef Lada (1946). Dotyčný překlad R. Novotné se objevil v reedici roku 1949 a další úpravu Čukovského úpravy vydala Ludmila Dušková v roce 1969. Na ni, pravda, vzpomínám rád – a ještě radši na ilustrace Evy Šalamounové (tenkrát ještě ne Natus-Šalamounové). V raném dětství vás něco podobného uhrane. Reedici téhož překladu nazvanou Doktor zvířátek (1974) opentlil pro změnu svými kresbami Jaroslav Němeček, jinak autor Čtyřlístků. A v Rusku zatím vznikla i Čukovského krátká veršovaná verze, líčící pouze doktorovu pouť do Afriky za účelem vyléčení zvířat. Princip Loftingovy knihy je nicméně natolik nosný, že si i to nejdrastičtější zestručnění vždycky uchová půvab, a to ani nehovořím o přínosu obrázkového seriálu.“ 

talířky Doktor Bolíto najdete i u mě v mém obchodě