Možná jste pojem volné quiltování zaslechli, možná je to pro vás zcela nové slovní spojení a netušíte, co se pod ním skrývá. Nebojte, nejste jediní. 

My tvůrci si často myslíme, jak technika, kterou tvoříme, je známá, jak každý ví, o co se jedná. Jenže to je obrovský omyl. Kolem nás se samozřejmě vyskytuje větší procento lidí, kteří vědí, o co jde, protože nás spojují podobné zájmy. Prostě si vytváříme svou bublinu (ano, v současnosti velmi oblíbený pojem) a v ní máme lidi, se kterými se cítíme dobře, se kterými nás něco spojuje. A tito lidé obvykle vědí, co že to vlastně tvoříme. Ale zkuste se podívat za hranice této bubliny a najednou zjistíte, že většina lidí vůbec netuší, o co se jedná. Zejména pak když jde o techniku, která není obecně známá, což je přesně případ volného quiltování. 

 Při různých akcích, kde jsem vystavovala své výrobky, jsem musela často vysvětlovat, jakým způsobem je vyrábím, že se opravdu nejedná o práci automatu a najzábavnější (nebo nejsmutnější?) byla otázka, kde kupuji ty plastické látky. Pokud zatím nevíte, co je to volné quiltování, tak ještě tuto otázku nedokážete docenit, ale nebojte, na konci článku vám už bude všechno jasné. 

Takže o co se tedy jedná? Volné quiltování je technika, která se používá v práci s textilem. Určitě znáte šicí stroj a máte představu, jak se s ním pracuje. Tak teď si představte, že místo jehly byste měli tužku a tím, jak látkou pohybujete pod tužkou, se na ni kreslí vzor. Jen máte místo tužky jehlu a musíte látkou pohybovat přiměřenou rychlostí a rovnoměrně, aby vám vznikl pěkný steh, kterým vytváříte vzor. Možná, že nejjednodušším způsobem k pochopení bude podívat se na video. 

https://www.youtube.com/watch?v=QSXnHDcZp2Q&t=15s

Při volném quiltování se používá speciální patka pro volné quiltování, kterou lze zakoupit pro většinu šicích strojů. Nepotřebujete tedy žádný speciální quiltovací stroj, i když je pravda, že na strojích, které s touto technikou už počítají, to nejspíš půjde lépe než na starých Veritaskách.

Quiltovací patka zajistí, že mezi ní a látkou je volný prostor, který vám umožní látkou volně hýbat do všech stran. Kdyby patka látku přicvakla jako při klasickém šití, nemohli byste s látkou pohybovat a tím pádem ani volně quiltovat. 

 

 

Volné quiltování se používá zejména při práci se třemi vrstvami látek - horní látka, výplň (různé druhy vatelínů) a spodní látka. Jedná se o tzv. sendvič, který se používá v patchworku, ale nejen v něm. Prostě obecně v textilní tvorbě. Není ale nutné quiltovat jen na sendvič. Umím si představit qultování na silnější, třeba flaušové látky. Určitě by z toho mohla být krásná sukně nebo kabát. A našly by se mnohé další možnosti. Osobně bych řekla, že lepší jsou silnější látky, do kterých se nit pěkně zaboří a působí přirozeněji, než slabá látka v jedné vrstvě. U slabé látly se navíc připravíte o krásný plastický efekt, který vznikne tím, že některá místa jsou prošitá a některá ne a díky tomu pěkně vystupují. Tak třeba jako na této fotce. 

 

 

Kromě patky potřebujete zasunout zoubky spodního podavače. Umí to většina strojů a u těch, které to neumějí, stačí přelepit zoubky starou platební kartou, do které jste udělali dírku pro jehlu. 

Délku stehu si nastavte na 0. Ano, čtete správně. Nula. 

Když máte nachystanou patku a skryté zoubky, vložíte látku pod patku a šijete. Šlapete na pedál, čekáte, až se objeví vzor, a ono nic. Žádný vzor, látka stojí na místě, jen jehla jezdí nahoru a dolů. Nelekejte se, tak je to správně.

Vypnuli jste totiž podavač látky (případně ho zakryli), takže není nic, co by vám látku posunovalo. Stroj má v tento moment jediný úkol, a tím je vázat steh. Všechno ostatní záleží na vás, na vašich rukou a vašich dovednostech. Takže chytnete látku oběma rukama, šlapete na pedál a látku pod strojem posunujete do všech směrů. Jak jsem psala, musí být posun rovnoměrný a plynulý, protože tím tvoříte steh, jeho délku i vzor. Kam povedete látku, tam bude ubíhat vzor. Když budete látkou cukat, bude vzor nerovnoměrný, klikatý, hrbolatý. Když pojedete příliš pomalu a na pedál budete šlapat rychle, budete mít příliš krátké stehy. Když pojete příliš rychle, budet mít dlouhé stehy. Musíte se prostě naučit sladit pohyb rukou a rychlost šlapání na pedál. A nebudu vám nic nalhávat, není to otázka hodin nebo dnů. Je to otázka týdnů, měsíců a let. Je to dovednost, kterou je potřeba si vysedět a natrénovat. Stejně jako když se učíte kreslit, když trénujete na maraton. Nejde to hned samo od sebe. Musíte tomu věnovat čas a energii.

A kromě toho je také důležitá další věc. Nesmíte chtít být dokonalí. Pokud po sobě požadujete dokonalost, tedy krásný steh jako z vyšívacího stroje, vůbec se do volného quiltování nepouštějte. Jsem přesvědčená, že takové dokonalosti nikdy nedosáhnete. Proč? Protože nejste stroj. Vždycky tam budou drobné nerovnosti, kolečka nebudou vždy kolečky, ale je to podstatné? Ve výsledku nejde o to, aby vše bylo dokonalé. Ve výsledku jde o to, jak působí celkový výrobek. Většina lidí nebude zkoumat, jestli máte všechny stehy stejně dlouhé, ale zhodnotí, zda se jim výrobek líbí nebo nelíbí. Jak už jsem psala, většina lidí totiž vůbec netuší, že práci, kterou vidí před sebou, nedělal stroj ale člověk. Neumí si totiž vůbec představit, že by to někdo dokázal. Takže když jim dáte informaci, že jste to dělali vlastnoručně, budou na vás koukat s vykulenýma očima. Někteří s myšlenkou, že jste úžasní, někteří s myšlenkou, že jste blázen. V každém případě ale s velkým údivem a dost často i obdivem. 

 

 

 

 

Technika volného quiltování otevírá velké možnosti. Umožňuje zdobit látku jakýmkoliv způsobem. Můžete si na látku nakreslit cokoliv chcete, jedinou podmínkou je, že to musí být jedním tahem. Tužku z papíru můžete kdykoliv zvednout, při šití byste ale museli stále zapošívat a znovu začínat. To by nebylo ani hezké ani zábavné. Je proto potřeba vzor vymyslet a naplánovat tak, abyste ho museli co nejméně přerušovat, nejlépe vůbec. Takže jak jsem psala, jedním tahem. 

 

Zpočátku se to může zdát složité, ale je to jen otázka cviku. Vezměte si papír a tužku a vyplňujte si prostor jedním tahem. Kolečky, spirálkami, vlnovkami, prostě různými vzory, které by se vám libily. Nejdříve asi budete kreslit zleva doprava, jak jsme zvyklí psát. Případně shora dolů. Zkuste ale začít uprostřed a vyplňovat plochu tak, aby na ní nebyl vidět nějaký systém.  Z kurzů volného quiltování, které pořádám, už vím, že tato činnost je obtížnější pro lidi sa matematickým zaměřením, kteří ve všem potřbují mít systém a logiku. Ale nebojte, zvládnout se to dá, jen opravdu musíte trénovat. A když vám to nepůjde napoprvé? Tak se prostě nevzdávejte. Pokud se to opravdu chcete naučit, musíte vytrvat. Stejně jako dítě, které se učí chodit. Kdyby svou snahu vzdalo po prvním pádu na zadek, tak nikdo z nás nechodí. Chce to prostě vytrvalost, odhodlání a čas. Čím více budete trénovat, tím lépe vám to půjde. 

 

 

A jaká je moje zásadní rada? S nikým se nesrovnávejte. Podle mých zkušeností to v hlavě máme každý poskádané nějak jinak a proto každému jde jiný vzor. Co jde vám nejde někomu jinému a naopak. Srovnávejte se pouze sami se sebou. S tím, co jste vytvořili třeba před měsícem. Tam uvidíte svůj pokrok. Anebo taky ne, pokud jste netrénovali. 

Bohužel máme často tendence srovnávat se s někým, kdo se dané činnosti věnuje roky a pak upadáme do stavů marnosti, že nic takového nemůžeme nikdy dokázat. Ano, máte prvadu. Pokud budete jen sedět a koukat, pak nic takového opravdu nedokážete. Prostě se do toho pusťte a všechny, které obdivujete, berte jako inspiraci. I oni jednou začínali, i oni byli na stejném místě, jako jste teď vy. Upřímně řečeno, nikdy je nedoženete, protože budou mít před vámi vždycky těch několik let náskok. Ale ruku na srdce, chcete být opravdu jako oni? Když tvoříme, dostaneme se po nějaké době do stavu, kdy nechceme být jako někdo jiný, kdy chceme jít svou vlastní cestou. A když se naučíme základy, když se naučíme řemeslo, pak není problém se svou vlastní cestou vydat. A já vám všem přeji, abyste tu svou vlastní cestu našli.