Dnes poslední teoretická část, příště to začne být u základních akvarelových technik zajímavější :)

Paleta: Neocenitelný pomocník každého výtvarníka! Pro akvarel slouží paleta buďto plastová, nebo porcelánová, s malými „mističkami“, kde bude zůstávat rozmíchaná vodová barva. Plastová paleta je lehká a snadno přenosná, k porcelánové zase barvy lépe lnou a rozmíchávají se na ní. Palety jsou obvykle obdélníkové nebo tzv. „sedmikrásky“ – vypadají jako přerostlé květinky s kulovitými okvětními plátky.

Jako paleta se pro akvarel dá s úspěchem použít obyčejný bílý porcelánový talíř.

Porcelánová sedmikráska

Misky na vodu: Bez těch při práci s akvarelem skutečně neobejdete. Stačí jakákoliv miska či sklenička, nejlépe skleněná nebo porcelánová. Vyplatí se mít minimálně dvě, v jedné mít čistou vodu na zvlhčování papíru, v druhé čistit štětce. (Doporučuju neplést.) Můžete v nich i rozmíchat barvy, pokud potřebujete větší množství určitého odstínu. Důležité je mít na paměti, že tyto mističky mají tendenci se plést s hrnkem s čajem, skleničkou a vůbec čemkoliv jiným, v čem máte zrovna pití – takže pozor, abyste si nemyli štětec v kávě a nepili špinavou vodu ;-)

Voda: Bez té bychom se v akvarelu daleko nedostali :) Obyčejná voda z vodovodu bude nejspíš stačit, nicméně lepší je používat vodu buďto převařenou, nebo přímo destilovanou (zvláště, pokud žijete v oblasti s hodně tvrdou vodou jako já). Voda z vodovodu totiž obsahuje chemikálie a minerální soli, které mohou ovlivnit kvalitu barev. Týká se to ale spíše těch z vás, kteří chcete, aby vaše barvy přetrvaly staletí, jinak myslím voda z kohoutku bohatě postačuje.

Rýsovací prkno: Na něj budete napínat své akvarelové papíry. Pokud používáte papíry s vysokou gramáží nebo lepené bloky, můžete se bez něj obejít. V každém případě je praktičtější mít obraz přichycený na prkně, abyste mu nepoškodili rožky :) Potom ovšem prkno nemusí být zvlášť silné. Jinak vybírejte raději kvalitní, silnější. Nechcete, aby vám prkno při napínání papíru prasklo (osobní zkušenost s tím nemám, ale prý je to možné).

Lepenka: Slouží k přichycení papíru k rýsovacímu prknu. Pokud budete papír napínat, doporučuji obyčejnou hnědou papírovou (ve škole jsme ji důvěrně nazývali „slintpáska“, protože je třeba ji před lepením namočit nebo naslinit. Raději namočit, chutná vážně hnusně). Druhou možností, pokud máte silnější papír, který nepotřebuje napínat, je použít krepovou lepenku k přichycení na prkno - po dokončení obrazu se dá odlepit a zůstanou vám krásné bílé okraje. Krepovou lepenku můžete také použít k maskování větších ploch papíru, přes které nechcete malovat.

Maskovací kapalina: Maskovací kapalina se používá, abyste ochránili bílá místa, přes která nechcete malovat. Je zvláště výhodná pro malé a/nebo členité objekty. Bělavá kapalina po nanesení na papír zaschne a zprůhlední.  Po dokončení malby ji jednoduše odrolíte rukou nebo gumou (buďte si jisti, že malba je opravdu suchá, jinak spolu s kapalinou odrolíte i papír). Maskovací kapalina má sice kapalnost v názvu, ale pokud neobsahuje amoniak, teče poměrně nerada (a pokud obsahuje amoniak, pro změnu příšerně smrdí). Pokud potřebujete z nějakého důvodu tekutější, např. pro nastříkání maskovací kapaliny na pozadí, nebojte se naředit ji vodou, pracuje se s ní potom lépe a svoje vlastnosti neztrácí. Maskovací kapalinu také raději nenechávejte na papíře příliš dlouho, protože se zaryje do papíru a nemusí jít už odstranit, navíc papír má potom tendenci žloutnout (mám každopádně ozkoušeno, že minimálně měsíc vydrží – nicméně jednotlivé značky se v tomto dost liší).

Některé papíry s jemnější texturou může také maskovací kapalina poškozovat, proto než ji začnete používat, vyzkoušejte si raději na nějakém odstřižku, jak se s ní váš papír snese.

Maskovací kapalina se nemusí využívat jen maskování, ale také k vytváření textur. Velice vděčné je vytváření mořské pěny nebo například sněhu.  

Papírová utěrka/hadra: Slouží k otírání přebytečné vody ze štětce a/nebo z papíru.

Houbička: Může být přírodní nebo umělá. Používá se ke stírání přebytečné vody, nebo přímo k malbě.

Přírodní houbičky vytvářejí při malbě zajímavé vzorce. Zároveň mají všechny vlastnosti klasických hub :)

Arabská guma: Ano, ta guma, která slouží jako pojidlo u akvarelových barev. Dá se pořídit samostatně v lahvičce jako kapalina zlatavé barvy. Jejím přidáním do barev zvýšíte jejich viskozitu, zkrátíte dobu vysychání a barva navíc získá určitý lesk.

Sůl: Obyčejná kuchyňská sůl, jemno nebo hrubozrnná, je oblíbeným pomocníkem mnoha akvarelistů – pokud několik zrnek opatrně vhodíte do vlhké malby, sůl do sebe vsaje vodu i pigment a zanechá na papíru zajímavou texturu. Tuto metodu je třeba si trochu „osahat“, každý papír a barva reaguje jinak.

Tužka, guma, ořezávátko: nejsou to sice potřeby přímo pro malbu akvarelem, ale budete je potřebovat při tvorbě skici. Tužka stačí obyčejná, nejlépe měkkosti B, guma nejlépe taková, která neodírá papír.

Kvaš:  Především bílý kvaš se při malbě akvarelem používá poměrně často. Kvaše jsou barvy dosti podobných vlastností jako akvarel – ovšem s jedním velkým rozdílem – jsou krycí! Bílý kvaš proto může přidat dodatečné světlo tam, kde jste ho zapomněli. Nikdy ovšem nebude tak zářivé, jako bělost papíru.

Pastelky: ať už obyčejné či akvarelové lze s akvarelem výborně kombinovat, hodí se především k dokreslování detailů.