Když jsem před pár lety vyrobila první babku s dědkem, jen tak pro svojí radost a pro radost mého muže na důkaz naší lásky a přátelství, vůbec jsem netušila co to odstartuje. Okukovala jsem je kažký den a pořád jsem si řákala "že by toto byla má umělecká cesta které jsem se vždy chtěla věnovat". Ušila jsem je ještě celé ručně. Stroj byl někde na půdě a padal na něj prach.
Moc jsem obdivovala na netu americké primitivní hračky.Četla jsem různé články , navštívila nespočet blogů. A už jsem v tom lítala. Ten počítač má fakt něco do sebe, najít to co potřebuji, přeložit , uložit. Jednoduché střihy , použité recy látky, pár přírodního matriálu a začala se učit, jak na to. Stroj se sundal z půdy, opravil, promazal a udělalo se místečko, kde bude Singrovka kralovat a já s ní. Pamatuji jak jsem potají synovi roztříhala staré pláťáky a ušila prvního medvídka.
No nebyl to krasavec, mám ho ještě na poličce , mám ho ráda a nemusím se bát, že by mi někam odešel.
A protože postupně přibývalo různé ptactvo, šneci a netopýři, koníčci a zajíčci, panenky a kočičáci, nebylo daleko od toho, abych opět nezačala přemýšlet o medvídkovi. Moc se mi nechtělo-věřte mi. Zdálo se mi , že je přemedvídkováno. Kam jsem koukla všude jsou- kloubové, z moheru a háčkovaní a různí- já jim říkám žižlací a muchlací pro mimí, s knoflíkovýma očkama nebo očka již připravená, jen je zasadit do hlavičky.
Dalo mi to práci, než jsem pochopila, jak já ho asi vytvořím. Hlavně jsem chtěla, aby měl kukuč , no přiblblý nebo šibalský, někdy veselý a jindy - proč né smutný. Začalo období medvídků . Malí , velcí, tlustí ,tencí, hnědí nebo červení. Koukají na vás a co si myslí opravdu záleží jen a jen na nich. Třeba se jednou otočím a oni si budou ťukat na čelo.
Tak vás všechny zdravím a díky vám všechno toto vzniká , ženete mě zase o kus dál -Hanka