Kdo chce dělat cínované šperky, setkává se s technikou měkkého pájení, dnes se hodně používá výraz "cínování". Ke špekům a cínování jsem se dostala díky vitrážím do olova, které se spojují 60%cínem. Nakupuji cín ve větším množství a občas mi i někdo známý podaruje kus cínu nalezený v dílně. Ceny cínu stejně jako ceny dalších kovů pořád stoupají a není cín jako cín. Dovolte mi podělit se s vámi o pár zkušeností. 

Co to vlastně je ten CÍN? 

"Cín, chemická značka Sn (lat. Stannum) patří mezi kovy,  které jsou známy lidstvu již od starověku. Cín má velmi nízký bod tání,  je odolný proti korozi a zdravotně prakticky nezávadný. Cín je bílostříbrný, lesklý, není příliš tvrdý, je dobře kujný a tažný, takže jej lze válcovat na velmi tenké fólie (obalový materiál staniol). Nevýhodou čistého cínu je skutečnost, že je velmi měkký a nehodí se k výrobě nástrojů. Postupně se začaly používat různé slitiny s mědí ( bronz) a dalšími kovy, které mají lepší vlastnosti než čistý cín. 

Velkou skupinu slitin cínu představují tzv. pájky. Nejjednoduššími cínovými pájkami jsou slitiny s olovem, používané pro pájení elektrických obvodů. Dnes se postupně od slitiny s olovem ustupuje a začíná se používat bezolovnaté pájení."( zpracováno podle údajů z wikipedie, kde najdete ještě spoustu zajímavého čtení o cínu)

Když se rozhodnete koupit cín na šperky, je tu problém - víte, jaký cín vlastně chcete koupit a co dostáváte pod názvem cín? 

Běžně se dá koupit "cínová pájka", to je slitina cínu a olova, obvykle v poměru 60% cínu a 40% olova, někdy i 63%/37%. Této slitině se běžně říká "cín" nebo taky klempířská pájka, dodává se v tyčích a je na nich značka60/40, první číslo znamená obsah cínu, druhé obsah olova. Dostanete koupit také drát stejného složení, známý jako trubičkový cín s obsahem tavidla uvnitř. Při pájení tavidlo kouří a na šperku zůstávají hnědé skvrny, ale chytrá hlava si pomůže tak, že trubičkový cín rozehřeje, tavidlo se oddělí samo a zůstane stříbrný cín /tedy slitina s olovem/. Ve výtvarných potřebách dostanete tenší 3 - 5 mm pruty cínové slitiny.

Další možnost je koupit čistý cín, bezolovnatý, s malým procentem mědi nebo stříbra. Používá se v elektrotechnice, na pájení měděných trubek a stále více i mezi tvůrci cínovaných šperků.

Nejdražší je cín bez mědi, jen se stříbrem. Jste-li zvyklí na práci s cínovou pájkou 60/40, budete si muset chvíli zvykat, tento bezolovnatý cín se chová trochu jinak, taje při vyšší teplotě a běžná patina na něj hůř chytá. Vytvořený šperk je pevný, odolný proti korozi, nečerná ani nešedne, tedy pokud nepoužijeme patinu.  

     

Cínové pájky z horní fotografie, ve tvaru drátů navinutých  na cívkách, údaje na štítku udávají složení, první číslo je obsah cínu, druhé obsah olova. 

     

Někdy je tam jen kód, který musíte vyhledat v katalogu výrobce. Poslední fotka zhora dolů- čistý cín 100%, klempířská pájka 60/40, cín se 3% stříbra.

Stručně řečeno - nerozhoduje barva, ale údaje na štítku, nenechejte se zlákat nízkou cenou, čím nižší cena, tím je obvykle vyšší obsah olova ve slitině. Rozdíl poznáme i podle chování cínu během pájení.