A máme po ptákách!

Čas od času se stane, že glazovaní ptáčci vyletí z "hnízda" dřív, než se člověk naděje. Někdy prostě nestačíme vyrábět, a pak to vypadá nějak takto ...

Nás pak v nejbližším období čeká spousta práce, abychom znovu nechali "vylíhnout" další nové "opeřence".

 

Jak takový proces výroby vypadá?

Tak tedy ve stručnosti.

Znamená to vzít kbelík s keramickou licí hmotou, důkladně hmotu rozmíchat a nalít do sádrových forem.

 

Sádrová forma odsává přebytečnou vodu, a tím se hmota v kontaktu se sádrou zahušťuje. To je okamžik, kdy sádra pracuje za nás. Ne však dlouho. Podle toho, jak je sádra suchá (nebo už mokrá) je to několik minut. Poté přebytečný obsah ze sádrové formy vylejeme zpět do kbelíku.

 

A opět necháme pracovat formu. Zpočátku stačí dvacet minut, ke konci dne, kdy už jsou formy provlhlé, se čas otevření protáhne třeba až na hodinu.

Naši ptáčci se nerodí z vajíčka, naši ptáčci se rodí ze sádrového "lůžka".

Formu otevíráme opatrně, abychom nezranili zobáček či ocásek. Spěchat se nevyplácí.

 

Ihned po vytažení z formy jsou ptáčci ještě příliš měkcí a zranitelní. Proto je potřeba je nechat několik hodit "zavadnout".

 

Ve chvíli, kdy jsou správně "kožení", můžeme se pustit do jejich opracování a začistění.

Odřízneme nálitek a začistíme vzniklý otvor.

 

Zahladíme hrany, které vznikly v místě, kde se potkávaly obě poloviny sádrové formy.

 

Vyškrábeme okraj zobáčku, a vyškrábeme, zní to přímo příšerně, tako obě očička.

 

U některých ptáčků škrábeme křidýlka, některé necháme jen jako holátka.

 

Nakonec ještě musíme v zátylku vyvrtat díru, kudy povede silikon. Pracovně tomuto úkonu říkáme "lumbální punkce".

 

Poté přichází čas sušení. Na rozdíl od velkých keramických kusů, které prosychají i několik týdnů, ptáčci, tím že jsou tenkostěnní, prosychají relativně rychle. Za dobrého počasí (teplo a sucho) jim to trvá necelý týden.

 

I když máme na konci sušení pocit, že jsou ptáčci dokonale suší, je v nich pořád ještě spousta vody. Jak volné, tak i chemicky vázané. A tu je potřeba dostat ven. Proto přichází na řadu tzv. "přežah". Ten se postará o to, aby byl střep (polotovar) co nejlépe připravený přijmout glazuru.

Než se dostane teplota v peci na potřebných 900 stupňů, trvá to téměř 11 hodin. A ještě déle pak pec chládne.

 

Přežahnuté střepy zbavené veškeré vody jsou žíznivé jako zasypaný horník. Stačí přiložit štětec s glazurou a glazura se okamžitě vpije. Nedá se tedy mluvit o tom, že by se glazurou na střep malovalo. Spíš se hodí říct, že se glazura na střep nanáší.

 

Jsou ptáčci, které při glazování miluji. Glazují se snadno, glazují se dobře. Jenže jsou jednodušší a ne vždy zákazníka zaujmou. A pak jsou ti, u kterých často skřípu zuby, protože barva střídá barvu, musí se ohlídat, aby se barvy nedotýkaly, takže glazuju, vyškrabávám a říkám si ... co jsem si to na sebe vymyslela. No ... a to jsou přesně ti, kteří se líbí nejvíc Mrkáček

 

Naglazovaní ptáčci vypadají jako ošklivá káčátka. Jejich barvy v tomto syrovém stavu vůbec neodpovídají tomu, jak budou vypadat po vypálení.

 

Až teprve po výpalu glazur, který se provádí na teplotu cca 1130 stupňů, se po otevření pece objeví v plné své kráse.

 

Pak už jen čekáme, až se zalíbí, zaujmou, až přijde objednávka ... a oni skončí v balíčku a putují do svých nových hnízdišť.

 

Keramika je běh na dlouhou trať.

Keramická tvorba je jako pečení kváskového chleba. Vše chce svůj čas, nic se nedá uspěchat. Odlívání, sušení, pálení. Nic z toho se nedá urychlit, vše trvá celé hodiny nebo celé dny. Je to o trpělivosti a těšení se na výsledek, který na sebe nechá čekat. A to je na tom to hezké.