Taxi (do sed)mého nebe - autorská poezie

Kniha veršů - autorská básnická sbírka v pořadí třetí, má 198 stran, formát  A 5, brožované vydání, 16 barevných obrázků keramiky. Ukázky zde pod textem.

Společné objednávky z anerinov,  anerin a I.N. za jedno poštovné.

Dosud vyšlo: Bez(mého)vědomí - vyprodáno

Rýmová(ní rvána) ze mě - ještě pár kusů

Ukázky z knihy "Taxi (do sed) mého nebe":

 Na obětiště poneseš všechno:

svoji nevinnost,

svá přání,

svoji lásku i dar.

Všechno to promíchal

a pak dávkoval

po kapkách

jako jed,

tvůj osud.

Sgrafita srdcí

Do duše černé jako káva

vyrývám sgrafita srdcí.

Hrot ostré špičky neustává

drásat škrábance tou nocí.

Po roky drápek temnotě

bere zámlžný kryvý šat

a vlastní ruka jistotně

je král, nebo dostane mat.

Hotovo způle, chybí půl?

Kdopak mi na to odpoví?

Kdo ostří brouskem přetáhnul?

A je to dobře? Kdo to ví?

Asi, asi

Copak asi

ztratila jsi

mezi vlasy

zapletla si

věnec krásy

asi má si

hledat cosi

v kapkách rosy

zvoní kosy

květy prosí

chodí bosy

jako kosi

prošel kdosi

s ostřím kosy

z trávy krásy

zvadlé cosi

uvila si

mezi vlasy

věnec z krásy

co lehla si

pro ty kosy.

Vrhači nožů, tkadleny létajících koberců

Tkadleny létajících koberců

při jednotvárnosti své práce

touží po roli letců koberců,

až dočkají se díla konce.

Neustává klapot stavů.

Pracují, sedí, rodí a sní,

přikládají svůj kousek žití

do mozaiky světa všedních dní

a ví, že není pro ně zbytí,

věří v milosrdnost spasení.

To vrhači nožů, hola hej,

nedají svou kůži lacino.

Jen se, tkadlenko, podívej,

žitím kvasí jak mladé víno,

okouzlena se jim v plen dej.

Nože zasviští, bodnou v trám,

údivem ztichne v publiku,

hned jsou tu, onde i zas tam,

za chybu platíš ve mžiku

krvavou daní bodných ran.

A světy křepčí v prolínání,

nůž omyje se, rána zhojí,

jak zlatokop v prosívání

odměněn jsi haldou dvojí:

zlatých nugetů a kamení.

O lásce

Láska je něco, co dáte,

aniž se na cokoli ptáte,

co zpátky dostáváte,

ač na to nečekáte.

Láska to není chtění těla,

co spolu leží upachtělá,

namlouvají si mezi sebou

věčnou a pravou lásku celou.

A pravé slovo na zapřenou

se za lásku tu vydává,

čertem i ďáblem oblečenou,

sex nahotu svou schovává.

Pročpak se takto nezeptáte,

když jeden druhého si namlouváte?

Stačí vám k tomu slova prostá,

která zná devadesát devět ze sta.

Už neptejte se: Máš mě rád?

Ale sám sebe,

můžu ho bez podmínek milovat?

Modré z nebe

dostane ten,

kdo popře sebe,

zahodí své sobecké já

a lásku srdcem vysílá.

Nikdy se neptá, máš mě rád?

Šťastný je tím, že může dát!

Proč čekáváte od jiných,

kouzlem chtíče stižených,

cit,

který neležívá na každém rohu.

Je jako hedvábná diamantová

nit,

kterou spojen být k někomu mohu.

A darovaná láska má

zní jak stupnice durová.

Tvrdý Y

Napsal jí:

Myluju tě,

s tvrdým.

On ani s jiným milovat neuměl, na mou duši.

Odepsala mu:

Až budeš umět milovat s měkkým,

budu vědět, že miluješ, na mou duši, mou duši.

Muškařím

V žití stojím po kolena

a muškařím na třpytky

s udicí ve střehu.

Co kdyby zabrala vysněná

velryba?

Vyostřená mysl hlídá zážitky

v povoleném výběhu.

Táhnou už za lososy velryby

proti proudu?

Co kdyby?

Snáze ulovit troubu!

Nadnárodní mluva

Kdo řekl, co je Bůh?

Kdo dal Bohu hranice?

Kdo dal volu pluh,

ohraničil oranice?

Zapřáhli Boha do jařma,

na oltář vystavili

a celé národy i staletí

tím Bohem zastrašili.

Tohle je podle zákonů

božích a naší vůle,

a všichni slepě poklekli

a chtěli obě půle

božství

- lásky za víru

i trestu za nevíru.

A tak si Boha zajali

v bible a korány

a lidským slovem sepsali

cukr, a i sůl do rány.

A Bůh? Co na to děl?     - pokračování v knize