Charón

Pastel na papíře

Rozměr:32x44cm (s rámem a paspartou 46x60cm, antireflexní sklo)

Na obraze s náznakem surrealismu vidíme v jakémsi snovém oparu podivné plavidlo, na kterém se nachází ještě podivnější postava s bidlem. Charón. V řecké mytologii je Charón převozník v podsvětí, který převáží stíny zemřelých přes řeku Styx.

Do jaké míry odpovídá obraz skutečnému Charónovi, nevíme. Ale možná budeme mít jednou možnost se o tom přesvědčit. Teorií, co se stane s člověkem po smrti, je několik. Předpokládá se, že platí jen jedna z nich. Možné ale je, že pro každého platí něco jiného podle jeho víry. Křesťané jdou do nebe (či do pekla), indiáni do věčných lovišť a Starořekové do podsvětí. Podle toho, jak klidně a pohodově Charón působí, zřejmě nemá žádný velký frmol. Převáží tedy asi skutečně jen Starořeky a těch už dnes moc není.

Kromě Charóna zde vidíme několik dalších symbolů, doplňujících atmosféru. Loď je vybavena dvěmi lucernami, slabě prozařujícími mlhu, u vstupu na palubu pokladničkou na obolos a také knihou - seznamem přepravených osob s kalamářem a brkem na psaní. Křeslo pro zemřelé představuje určitý luxus. Je polstrované a doplněné kostkovaným plédem, aby zemřelým nebylo chladno. To však může být předmětem diskuse, neboť se ve skutečnosti jedná o pouhé stíny zemřelých a je otázka, zda může být stínu chladno, či zda by jej tvrdá dřevěná lavice náhodou netlačila. Je to zřejmě spíše psychologická záležitost, aby se například duše duší, zesnulých násilnou smrtí, uklidnily.

Také hodinky, které drží Charón v ruce, mohou vzbuzovat určité námitky, neboť v antice takové chronometry neexistovaly. Ale i to je symbolika. Nikdo z nás neví dne ani hodiny. Na ciferníku hodinek, které nám Charón ukazuje, můžeme při troše fantazie uhádnout čas: za pět minut dvanáct. A tady se nabízí otázka: netýká se ten čas nás? Nemá někdo z nás za pět minut odjezd? Obraz by se mohl jmenovat také např.: Memento mori (pamatuj na smrt) či Carpe diem (užij dne) a upozorňuje, že bychom sebou měli trochu hodit, pokud chceme ještě něco stihnout. Co když je zrovna to příští jméno v Charónově knize naše?

V dolní části obrazu stojí ještě za pozornost jakési větve, připomínající jelení parohy, nebo spíš jelení parohy připomínající větve, trčící z vody. Tak jako tak se jedná o něco, co bylo živé a už není.

Jen pro zajímavost: jméno Charón připomíná také jediný měsíc donedávna poslední planety naší sluneční soustavy, Pluta. Charon o průměru 1400km obíhá kolem Pluta a nachází se po určitou část doby vůbec nejdále od Slunce z celé sluneční soustavy, nepočítáme-li komety a asteroidy. Ty létají ještě mnohem dál. Dnes je samozřejmě všechno jinak, neboť podle posledního rozhodnutí jisté komise je poslední planetou sluneční soustavy Neptun a Pluto tak nemá mezi planetami co dělat.

Ale jak tvrdí sám tvůrce, v době vzniku obrazu se (tehdy ještě) planeta Pluto nacházela na obraze v černi oblohy v pravém horním rohu. Charon se tedy nachází asi 5cm nad Charónovou hlavou. Pokud ho nevidíte, pokuste se jej tam aspoň vytušit.