Chtěla jít na uměleckou školu, nakonec se ale rozhodla pomáhat lidem. Tvorba ji ale provázela dál, a tak teď v každé volné chvíli sedí pod ořechem, maluje, kreslí, vyrábí loutky a přetváří vše, co si přinese z lesa. A pomáhá i tímto svým koníčkem. Její výtvory mají totiž vysloveně léčivé účinky. Na duši. :)

Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Jmenuji se Lenka. Jsem zdravotní sestra, máma a odjakživa jsem kreslila, tvořila, přetvářela, improvizovala a od dětství to bylo mojí součástí. Teď je tomu tak více než kdy jindy. Tvoření je moje životní nutnost, radost, dar, láska, nadšení, meditace, něco, bez čeho bych si svoje bytí neuměla představit, nešlo by to bez toho, nebyla bych šťastná.

Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Vždycky se to odvíjelo od toho, co jsem momentálně měla k dispozici, co se mi nabídlo, zavolalo: „Pojď, něco ze mě udělej!“ Dřív to byly hodně dřevěné brože, pak jsem hodně malovala na různá dřívka, dokreslovala fotky a vždycky se to nabídne nějak samo. Je to různorodé. Převládá kreslení, malování, ale jsou to vesměs drobnosti.

Při mém zaměstnání, dvou dětech a domácnosti není na tvoření moc času. Co mě ale baví v poslední době nejvíc, je loutka. Vytvářím roztodivné lesní tvory, jsem takový lesní sběrač, co si z lesa nosí různorodosti a pak je přetváří.

Taky ráda fotím, i když je to taky improvizace. Podařila se jedna knížečka a doufám, že ještě někdy nějaká bude. S kamarády dokončujeme komiks, v němž budou moje loutky.

Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Jednoznačně nejvíce v přírodě. Je to nekonečná studnice inspirace. Lidská ruka nikdy nevytvoří něco tak dokonalého či právě nedokonale krásného jako příroda. Na zakázku vyrábím, ale teď už jen velmi málo. Je to už úplně mimo moji kapacitu.

Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Zase jednoznačná odpověď. :) Nejraději na chalupě „pod ořechem“, co sázel můj dědeček, když mu bylo 5 let. A nejlíp, když můžu mít dostatek času, což je v tomto čase pořád problém. Mít trochu klidu a prostoru, pak je to až meditace, člověk se do toho úplně ponoří... mám to ráda, moc.

Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není „jen“ koníček.
Jak jsem řekla, tvorba je pro mě nutnost, ne koníček, ale neživí mě. Jsem zdravotní sestra, ale jednou bych si přála snížit si úvazek a tvořit. Teď to ale ještě nejde. Kdy jsem si to uvědomila? To nevím, ale vím to dlouho, že bez toho nemohu být. :)

Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Vlastně ani nevím. Asi to, že jsem se někam posunula? Že jsem uvěřila, že něco, co svýma rukama udělám, může někomu udělat radost?

Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
Moc takto nepřemýšlím, měla jsem vždy problém s tím „nějak se ocenit“, ale největší radost mám ze svých nových tvorů, snad budou jednou v nějaké knížce? Nejsou prodejní, vlastně jsem zatím nikdy nepřemýšlela, že bych je prodávala, ani nevím, jestli by o ně byl zájem. Jsou to takové moje děti, každé úplný originál, který se nikdy nemůže opakovat.

Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
Jako dospívající člověk jsem si přála jít do Brna na „Šuřku“ (SŠUD), ale moje sebevědomí tenkrát bylo na bodu mrazu. :) Takže jsem to ani nezkusila, byla jsem přesvědčená, že mám nedostatek talentu. Řekla jsem si, že půjdu dělat něco užitečného, kde budu pomáhat lidem, a tak jsem zdravotní sestra. Ničeho ale nelituju. Myslím, že věci jsou tak, jak mají být, a tvorba mě stejně doprovází pořád. A kdo ví, třeba bude jednou prostor pro věci, o kterých se mi zatím ještě nesní. :)

Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Oblíbených je dost, je tu strašná spousta tuze šikovných lidí. Ale samozřejmě tu mám ty nejmilejší. To mám na Fleru vlastně vůbec nejradši, nejenom, že mi poskytl místo, kde může člověk realizovat nějaké své sny, ale také mi dal několik dobrých reálných přátel, které mám moc ráda a jsou pro mne inspirací. Určitě bych někoho se svou hlavou zapomněla, ale musím zmínit Makču, Gløgg, mi.ui, Rožulku, lind, anouk de poulain, Sedmikvítka, Peu (lefpea), zuz-anna, vrajovi a další v mých oblíbených.

Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Já bych právě ráda trávila čas tím tvořením, ale bylo to teď těžké, nebyl čas pro sebe sama, tudíž ani na tvoření. Snad bude v tomto ohledu už brzy líp. Jinak chodím ráda ven, s dětmi, přáteli, fotocykly nazvané „cesty k sobě“ s nejlepší kamarádkou Pájou, plavání, cesty pěšky, dobrodružství a taky se těším, až někdy přečtu všechny svoje knihy. :) Asi na sklonku života. :)

Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Já vždycky dohlédnu nejvýš do další pracovní směny. :) Naučila jsem se setrvávat spíše v přítomnosti, vyhovuje mi to tak. Takže mám nějaké sny, ale až věci budou, tak budou, jen se snažím s tím přáním souznít, ale nemít očekávání. Chtěla bych ještě knížku, to je jediné, co vím, a tak se nechám překvapit, co osud nachystá. Jsem vděčná za to, jak věci jsou, i za ty, co byly těžké, nebyla bych bez nich tam, kde jsem teď.

Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Úplně se necítím na to udělovat nějaké rady, ale co bych řekla každému, tak ať si jde za svým snem a nenechá se o to připravit. Když si něco opravdu moc přejeme, tak se někdy i celý vesmír spojí a je to. :) Jinak je tu veliká konkurence, proto bych asi řekla každému, ať zůstane svůj a jedinečný, rozpoznatelný mezi ostatními. A asi fotka hodně prodává. Buďte poctiví a dělejte to s láskou, pak je to vidět.