To, že jaro je za dveřmi, mi nesignalizuje skřivánek, ale pozvánka na tiskovou konferenci Prague Patchwork Meeting, která v mé e-mailové schránce přistála letos v únoru už po jedenácté!

Na jedné straně se mě po tiskovce Prague Patchwork Meetingu vždycky zmocní těšení na mezinárodní přehlídku krásy, nápadů, preciznosti a umu. Na druhé straně pocítím každoroční potřebu přehodnotit svůj vztah k šicímu stroji. Dokud jsem měla šlapací, šila jsem jako divá. Nebyla to žádná hitparáda, ale docela mě to bavilo. Přechod na elektrickou Pfaffku s mým koníčem rázem skoncoval. Mašina mě jen vidí a postaví se na zadní.

Každý rok nabitá inspirací a touhou dokázat si, že zvládnu aspoň zaobroubit ubrousek, vyndávám stroj ze skříně a zkouším s ním láskyplně hovořit. Vloni jsem si zaplatila hodinu šití – pod dohledem švadleny šil jako můj nejlepší kámoš, doma na mě opět vyplázl jazyk a ulehl ke spánku. Ve skříni zřejmě snil o mé zemřelé kamarádce, která ho měla léta půjčený a našila na něm spoustu neuvěřitelně krásných věcí.

Letošním výsledkem jarního šicího pokusu bylo zamrzlé převíjení, dvě zlomené jehly, chuchvalce nití na rubu látky, tradiční vzteklý pláč a cesta do servisu. Tam se stroj choval jako nový, kteréžto sdělení mě spolu s vyčištěním přišlo na 900 Kč. Následovalo opět zavření do skříně, protože na další excesy té tvrdohlavé potvory jsem už neměla nervy.

Nepraktikující vyznavačka

Tak jsem si řekla, že mi šití, natož patchwork, holt asi nejsou souzené. Když jdu na balet, taky přece nemusím udělat grand plié, ani po návštěvě opery zazpívat tříčárkové cé. Vzdorovitý stroj prodám v bazaru, ale mezi 31. březnem a 2. dubnem 2017 půjdu do Wellness Hotelu Step (Malletova 1141, Praha 9) na Prague Patchwork Meeting minimálně jednou.

Na ploše téměř šesti tisíc metrů čtverečních se tu ve čtyřech halách představí více než 400 autorů (ano, šijí i muži, i když ženy jsou v převaze), řada z nich s vlastní samostatnou galerií. K vidění bude téměř 1 000 kusů autorských quiltů včetně kolekcí poprvé představených ve střední a východní Evropě a několika celosvětových premiér, například letošní nejexotičtější vystavovatel – Jižní Korea nebo nová kolekce s povinným základním materiálem a horkým trendem roku 2017, jímž je samet.

Kvůli tomu, že mě zlý Pfaffák nemá rád, obchody zabírající třetinu celkové plochy obejdu obloukem (všechny vystavené stroje tisíckrát chytřejší než ten můj by mě jistě poslouchaly přesně do chvíle, než by se se mnou octly o samotě) a nechám si ujít i workshopy s renomovanými evropskými lektory.

A s kým z vás se tam potkám? A mimochodem nejste některá náhodou zaříkávačka zakletých šicích strojů? Aspoň jednou bych to chtěla zkusit! Aspoň jednou! Prosím! :-)

Popisky k fotografiím:

Úvodní snímek: Gudrun Heinz – Im Netz der Liebe Detail2
Snímek nad textem: Bella Kaplan – Crains


Fotogalerie:

Eva Brabcová – Stromy
Jana Štěrbová – Břízy
Jana Štěrbová – Kořen